Jistý Řek jménem Metoděj

Důsledkem křižáckých tažení byla mj. ztráta veškeré naděje, že se ještě někdy podaří harmonicky spojit východní a západní polovinu křesťanského světa. Dvě hlavní větve církve - západní neboli latinská, katolická, a východní neboli řecká, pravoslavná - se jedna druhé pomalu, nenápadně vzdalovaly po řadu staletí. Známky napětí byly patrné už v době císaře Konstantina; rozdělování se však stalo nevratným o 900 let později, roku 1204, když křižáci vyplenili Konstantinovo město. Po celou tu dobu mělo složitý, zmatený a trpký charakter.
Je snadné, avšak příliš zjednodušující tvrdit s poukazem na fundamentální rozdíly v jazyce, tradicích a náboženském cítění, že rozštěpení bylo tak jako tak nevyhnutelné. Na tomto rozdělení cest totiž bylo mnoho nahodilého a nepředvídatelného. Na ztížení komunikace mezi východem a západem měly svůj podíl i vpád islámu do oblasti kolem Středozemního moře a vpád Slovanů na Balkán včetně Řecka. Ani jeden, ani druhý se nedaly předvídat, natož aby je bylo možno nějak regulovat. Data, události, střety, nedorozumění - tyto věci získávaly později a ve zpětném pohledu význam, který rozhodně ve své době nemohly mít. Císař Konstans II. navštívil Řím v roce 663. Tehdy by určitě nikoho nenapadlo, že do Říma už pak neměl žádný císař z Konstantinopole vkročit (přinejmenším do čtrnáctého století, kdy zavládly zcela jiné podmínky). Roku 710 navštívil papež Konstantinopol. Kdo by mohl předpokládat, že příští taková návštěva se uskuteční až roku 1979? Když v roce 752 zemřel papež Zachariáš, nikdo netušil, že uplyne téměř 700 let, než bude nastolen další papež řeckého původu. Praktiky východu a západu se začaly lišit již velmi záhy. Například u Řeků na rozdíl od latiníků platilo, že nebyl-li někdo tři neděle za sebou u svatého přijímání, byl exkomunikován. Řekové užívali při slavení eucharistie kvašený chléb, kdežto latiníci nekvašený - tento rozdíl měl být v jedenáctém století zdrojem divokého hašteření. Jak velká asi musí být rozdílnost a v jak rozsáhlé škále otázek, než se zdravá rozmanitost v jednotě - oblíbené téma u papeže Řehoře I. - změní v jitřící rozkol? Energii tu a tam odčerpávaly i dogmatické spory, dnes již většinou zapomenuté, jako například spor o tři články v šestém století nebo spor o monotheletismus ve století sedmém. Teprve později a pouze z určitého hlediska jako by takové spory zapadly do jistého vzorce nebo posloupnosti a staly se tak kroky na cestě neúprosně vedoucí ke schismatu. (...)