Jak vstřícná bude Topolánkova ODS?

Prosincový kongres ODS mnohé pozorovatele české politické scény překvapil. Hru s otevřeným koncem a dopředu nejasným výsledkem by ještě v červenci tipoval málokdo. Titán české pravice Václav Klaus nevyslyšel přání mnoha vlivných stranických činitelů a neukázal prstem na žádného ze svých nástupců. Hra s nenulovými součty tak přinesla výsledky vpravdě překvapivé. Měsíc „poté" zaznívá z politických kruhů blízkých největší české pravicové straně opatrná chvála. Dokonce i internetový guru ODS Miroslav Macek pochválil nového stranického předsedu, nad jehož zvolením příliš nejásal, za dosavadní zdařilé mediální vystupování. Naděje vkládané do nového, postklausovského vedení ODS by tedy nemusely být marné.

Zřejmě největší výzvou, která před novým vedením stojí, je obnova otevřené a poctivé komunikace na pravici, jež se, ať si o příčinách tohoto stavu myslíme cokoli, předchozím předákům ODS příliš nedařila. České země bude ze Strakovy akademie spravovat pravicová vláda pouze tehdy, když ODS najde společnou řeč s dalšími pravicovými nebo spíše středovými stranami. Programová různost pravicových stran přitom rozhodně v posledních letech nebyla štěpící linií, jež by znemožňovala vytvoření společné vlády. Strana, jež ztratila podporu vlivných elit, se zakopala v pozicích roku 1998. Mirek Topolánek, alespoň dle vyjádření vůdčích představitelů potenciálních koaličních partnerů, může napomáhat procesu hojení starých ran a šrámů. Je tu ovšem jedno „ale".

Z nároků, které moderní mediální společnost na přední politické činitele klade, je evidentní, že si každý z nich musí vybudovat kvalitní poradenské zázemí, expertní tým, který mu bude nejenom připravovat nejrůznější analýzy, ale který se bude také podílet na formulování a praktickém provádění jeho mediální politiky. A právě zde tkví jistá předčasnost kladného hodnocení prvních čtyř týdnů nového předsedy ODS. Nevíme ještě takřka nic o tom, koho přizve do svého týmu, nevíme, kdo bude jeho „mužem na černou práci", nevíme, kdo dostane těžký úkol přitáhnout dočasně ztracené společenské skupiny, nevíme, kdo bude naslouchat společnosti a formulovat pravicové odpovědi na její problémy a starosti. Co když v zájmu udržení jednotnosti strany či z nějakého jiného důvodu sáhne Topolánek do kruhů mediálních a jiných poradců dnes již čestného předsedy? Jistě, je mezi nimi řada výrazných osobností, ale také řada těch, kteří jsou minimálně částečně odpovědni za nelichotivý obraz ODS v médiích a odborných kruzích a za pokračování bratrovražedných bojů na pravici.

Mirek Topolánek by nemohl udělat větší chybu, než přizvat do svého týmu právě tyto lidi. ODS musí být připravena na chvíli, kdy se lidovci, unionisté, některá důležitá média a část občanské společnosti vrátí ze svého socialistického vandru domů. Předseda a celé vedení ODS v té chvíli musí být oním milujícím otcem, který odpouští svému marnotratnému synovi, jenž za několik málo let prohýřil otcovské dědictví, takže se z něj v cizině stal nejposlednější sluha bohatých a mocných. Kolem otce nesmí stát houf špatných rádců, kteří k němu ztraceného syna nepustí či jej dokonce vyženou. Právě oni by první měli říci: „hle, vrátil se Tvůj syn, o němž sis myslel, že je mrtev, a on žije, že se ztratil, a on je nalezen".