Islamisté a Západ

Domnívám se, že nemůžeme porozumět střetu mezi Západem a radikálním islámem, neuvědomíme-li si obrovský kulturní posun, k němuž došlo v Evropě a Americe od ukončení války ve Vietnamu. Občané západních států ztratili chuť vést zahraniční války, ztratili důvěru ve svůj způsob života a vlastně si už nejsou jisti, co od nich tento způsob života vyžaduje.

Ve stejné době se západní národy začaly střetávat s novým protivníkem – protivníkem, který věří, že západní způsob života je z hloubi chybný, ba možná je dokonce urážkou Boha. Západní společnosti v záchvatu jakéhosi zatmění mysli umožnily tomuto svému protivníkovi, aby se uprostřed nich usadil, místy v ghettech, jež udržují jen slabé a často nepřátelské vztahy s okolním společenským řádem, jako ve Francii, Británii a v Holandsku. A jak v Americe, tak i v Evropě začala růst touha po appeasementu v podobě veřejně projevovaných výčitek a stupňování veřejného zavrhování našeho kulturního a náboženského dědictví. Před dvaceti lety by nebylo myslitelné, aby arcibiskup z Canterbury hájil ve veřejné přednášce začlenění práva šaría do anglického právního systému. Dnes to řada lidí považuje za věc přijatelnou a za možný další krok na cestě k pokojnému kompromisu. (…)

Přeložil Ivo Lukáš.