Inflace 4 až 7 procent bude tou nejmenší cenou za chtivost politiků sjednocovat

Dnes, ve druhé polovině dramatického léta 2011, skoro všichni „vědí", co je špatného s eurozónou a jak by tato chyba měla být opravena. Nejrozšířenější názor, který zaznívá zprava i zleva, lze charakterizovat stručně těmito slovy: „Zpočátku bylo jasné, že euro je především politický projekt. Proto byla spuštěna zóna společné měny bez společné fiskální politiky. Není tedy divu, že vznikla krize. Řešení je zřejmé: urychleně zavést evropské ministerstvo financí, společný evropský dluhopis a vše, co s tím souvisí."

První tři věty lze najít v různých obdobách v prohlášeních eurooptimistů a skeptiků. Všichni s nimi univerzálně souhlasí. Názory se liší na poslední z nich. Optimisté ji vyslovují radostně, v naději, že Spojené státy evropské jsou na dosah ruky - díky krizi! Skeptici ji pochopitelně vyslovují s obavami.

Budu argumentovat, že optimisté a skeptici se v tom­to bodě univerzálně mýlí. Zavedení evropské fiskální politiky, unijního ministerstva financí, společného dluhopisu a dalších atributů federálního státu by nebylo řešením. Proč? Nejprve si shrňme příčiny krize. (…)