Hlasy

* * * 

Prohlížím si nehty –
nerovnoměrně nalakované.
Lakuju si je denně odlakuju a pak zase znova.
Nalakuju odstraním nalakuju.
Ranní mše a nehty mě drží
pohromadě. Můžu tudíž chodit na hřbitov
za synáčkem.
Neteř mi říká vím zabili ti syna.
Je konec trvá to jen v tvojí utrápené hlavě.
Já vím štve tě ten generál s glorií hrdiny
ale vykašli se na něj.
Jenomže nemůžu nic zavřít utnout zadusat.
V noci se zjevují duše kvílejí a řehoní se
do ticha planoucího kolem klamným pochroumaným stínem.
Orvané javory si pletou noční stranu se světelnou.
Otce mi znovu odvážejí dobytčákem
k šedivým mrakům stepí.
Já stejným vlakem zvenčí zarýglovaným
harcuju z domova zas do Polska.
Vezu si v sáčku od mouky
dvě hrstky rodné země.

Matka? (1929–?)