„Greenpeace nejde s dobou, nevnímá nukleární renesanci...“

„Greenpeace nejde s dobou, nevnímá nukleární renesanci...“

Lukáš Kovanda

Říká v rozhovoru pro Revue Politika spoluzakladatel a současný názorový odpůrce této organizace Patrick Moore, jenž na sklonku loňského roku navštívil Českou republiku.

Právě jste se vrátil ze schůzky s prezidentem Klausem. Shodujete se v pohledu na otázky globálního oteplování či jaderné energie, nebo ve vašich pohledech existují i nějaké rozdíly?

Co se týče jaderné energie, jsou si naše názory opravdu hodně blízké. Globální oteplování je velmi komplikovaná záležitost. Se spoustou nuancí a podproblémů, takže poměrně snadno dojde k nedorozumění. Pro lidi, kteří silně věří, že se Země otepluje, existuje pouze jediný úhel pohledu. Pokud máte jakýkoliv jiný pohled, jiný názor, jste hned na druhé straně barikády - jste „zlý muž". Moje pozice - v porovnání s panem prezidentem Klausem - je taková, že jelikož je oteplování tak komplexní jev, nemáme možnost získat přesvědčivé důkazy, jistotu, kým nebo čím je vyvoláno.

Přesto jste celosvětově zelenými nahlížen právě jako onen „zlý muž".

Vidím, že se to všechno týká budoucnosti, nikoliv současnosti. Jsou to predikce budoucího vývoje. A někteří lidé jako by říkali, že mají křišťálovou kouli a vědí přesně, jak z ní číst. Tomuhle nevěřím. Vím tedy, že si nemůžeme být jisti, ale že bychom zároveň měli být opatrní. Je zjevné, že nějakých 6,4 miliardy lidí, kteří spalují stále více a více fosilních paliv, mění povrch planety a musí mít velký vliv na životní prostředí Země. To určitě něco mění. Na rozdíl od těch, co zavile věří v oteplování, což je svého druhu náboženská víra, je ale má analýza jiná. Myslím si však podobně jako oni, že bychom měli snižovat spotřebu fosilních paliv.

Proto podporujete jádro?

Nejen kvůli oteplování, ale i proto, že fosilní paliva poškozují ovzduší, a tedy lidské zdraví. A také proto, že rychlost té spotřeby je až směšná. Tři sta milionů let vznikala paliva v přírodě a my jsem schopni to vše spálit za pár staletí. Ke všemu se přidávají geopolitické úvahy. V Severní Americe je to závislost na blízkovýchodní ropě, v Evropě je to problém podřízenosti Rusku ve věcech ropy a zemního plynu. Takže snížení spalování fosilních paliv bude pozitivní v mnoha rovinách. Se svými někdejšími kolegy z Greenpeace se nicméně rozcházím už v tom, jakým způsobem fosilní spalování snižovat. Oni hájí obnovitelné zdroje, jako je větrná nebo sluneční energie. Z mých analýz jednoznačně vyplývá, že takhle to dělat nelze, nestačí to.

V obnovitelné zdroje ovšem věří nejen vaši bývalí kolegové z Greenpeace, ale povedlo se jim přesvědčit už i vlády některých zemí.

V Německu byly utraceny miliardy dolarů na dotace větrným a slunečním elektrárnám - ale jediná elektrárna spalující fosilní paliva nebyla zavřena. Protože ke každému panelu větrné nebo solární elektrárny musíte postavit konvenční typ energetického zdroje, aby mohla být udržena kontinuita dodávek energie. V Německu nejenže nedošlo ke snížení počtu fosilních elektráren - tato země má stále poměrně velmi vysoké emise oxidu uhličitého.

Německo pyká za své zelené hujerství vysokými emisemi plynů, jež podle týchž zelených stojí jistojistě za oteplováním. To je paradox.

Zelená hnutí v zemích, jako je Německo nebo Rakousko, byla velmi úspěšná. Naštěstí ne všechny vlády jim podlehly. Vezměme si další země - Švédsko, Finsko, Francii. Švédsko má padesát procent hydroelektřiny a padesát procent jaderné elektřiny, nic z fosilních paliv. Má nejnižší emise oxidu uhličitého v celé Evropě. Francie je z osmdesáti procent jaderná, deset procent hydroelektřiny a deset procent fosilních paliv. Má druhé nejnižší emise oxidu uhličitého na hlavu v Evropě. Ve Finsku jsou již v provozu dvě jaderné elektrárny, ale nyní potřebují další významný zdroj energie. Před pár lety proto rozhodli postavit novou atomovou elektrárnu, protože jedinou další možností byla stavba plynové elektrárny a dovoz zemního plynu z Ruska. Finsko je velmi demokratická země a též velmi environmentálně orientovaná. Proč se rozhodli postavit atomovou elektrárnu? Za prvé: kvůli životnímu prostředí (pokud by postavili plynovou elektrárnu, nemohli by splnit podmínky Kjótského protokolu pro snižování skleníkových plynů, zatímco v případě stavby jaderné elektrárny nevzniká žádný znečišťovatel ovzduší). Za druhé: nechtěli být závislí na dovozu ruského plynu - to je otázka národní bezpečnosti, otázka zabránění třeba i energetickému vydírání.

Čím si vysvětlujete, že vás obklopuje taková hysterie a zkazky o tom, že jste štědře placen za obhajobu jaderné energie, zaplňují přední stránky novin?

Protože jediná věc, co zapálení environmentalisté mohou dělat, je vyvolávat hysterii, osočovat mě, neboť jim chybí pádné argumenty.

Říkají, že energetickým společnostem se může velmi hodit někdo, kdo obhajuje nepopulární řešení...

Jaderná energie? Ta není nepopulární, šedesát procent Čechů věří v její smysluplné užívání.

...a máte prý i skvělý „brand"; vaše cena na konzultantském trhu je vysoká i díky tomu, že o sobě můžete hlásat, že jste spoluzakladatelem ikonické zelené organizace.

To je proto, že já vím, o čem mluvím. Mám doktorát z ekologie. Tu vědu znám dobře, a proto mi lidé naslouchají.

Ale média patrně příliš ne. To je vidět i nyní při vaší návštěvě ČR.

Médiím záleží na senzacích. Noviny se prodávají, když píší o konfliktním tématu. Vytvářet konflikty - to je jejich práce. To ale neznamená, že lidé vše polykají i s navijákem. V USA má jaderná energie podporu až 70 procent obyvatelstva. Ve Francii je to ještě více. Ve Švédsku či Finsku, kde nedávno rozhodli o výstavbě nové jaderné elektrárny, je také silná podpora.

Že by zelená propaganda, poháněná médii, příliš nezabírala?

Problém je v tom, že organizace typu Greenpeace investovaly mraky času a peněz, aby přesvědčily ty, co je podporují, že mají být proti jaderné energii. Když teď Greenpeace řekne, že je pro jádro, ztratí tři čtvrtiny příznivců a donátorů, vlastně se rozpadne. Pravda je taková, že nakonec budou muset jádro stejně přijmout. Můj postoj je dnes mnohem více mainstreamový než jejich - oni jsou někde v sedmdesátých letech. Zasekli se tam kvůli byrokracii.

Byrokracii?

Dám příklad. Greenpeace naslouchá vědcům sdružených v panelu IPCC (Mezivládní panel pro změnu klimatu, pozn.red.) při OSN. Ten nedávno uvedl, že klimatické změny mohou mít „vážné negativní důsledky". Greenpeace z toho udělala jistou „klimatickou katastrofu" - oživili svoji apokalyptickou kampaň, aby získali pozornost veřejnosti, její podporu a peníze. Když před dvěma týdny titíž vědci prohlásili, že jaderná energie je řešení, Greenpeace to ignorovala.

Proč?

Nechtějí, aby se to vědělo. A média také ne. Na internetu si to ale přečíst můžete. Co já říkám, a nikoliv Greenpeace, je tedy ve shodě s procesem uvnitř panelu OSN. I jeho vědci, velmi fundovaní, vědí, že kromě jaderné energie a hydroenergie (nejpoužitelnější z obnovitelných zdrojů - asi dvacet procent veškeré vyrobené elektřiny), je-li dostupná, což není případ ČR, neexistují žádné další nepřetržité a z hlediska emisí oxidu uhličitého čisté zdroje. Hydroenergie je i pro mě naprostou jedničkou - je extrémně čistá a obnovitelná. Jaderná energie, ačkoliv je čistá, obnovitelná není - byť jaderného paliva máme na tisíce let dopředu. Greenpeace prostě nejdou s dobou, nechtějí vnímat současnou „nukleární renesanci".

Patrick Moore (1947) pochází z Winter Harbour, rybářské vesničky na ostrově Vancouver v kanadské provincii Britská Kolumbie. V roce 1972 získal doktorský titul z ekologie. Už v roce 1971 se stal zakládajícím členem ekologické organizace Greenpeace. Účastnil se prvních výprav za záchranu velryb, za potírání lovu lachtanů i za jaderné odzbrojení. Smíchání přínosů jaderné energetiky s fatální hrozbou nukleárních zbraní považuje za tehdejší klíčovou chybu. S Greenpeace se rozešel v roce 1986, když předtím působil několik let jako mezinárodní ředitel této organizace, a založil vlastní poradenskou společnost Greenspirit, kde figuruje dodnes. S Greenpeace se dnes názorově rozchází v mnoha ohledech, nejviditelněji v otázce přínosného využití jádra v energetice, jehož je zastáncem. Českou republiku navštívil na sklonku loňského roku, přijel na pozvání Univerzity Karlovy. Kromě jiných jej přijal i prezident Václav Klaus (na snímku). Moore účinkuje ve známém dokumentárním snímku The Great Global Warming Swindle.