Eschatologický realista: malířství Jerzyho Nowosielského

Jerzy Nowosielski (1923-2011) patřil mezi nejznámější polské výtvarníky druhé poloviny 20. století - jeho obrazy se řadí mezi nejdražší artefakty nabízené na trhu s uměním. Přitom za hranicemi Polska je téměř neznámý. Možná, že jednou z hlavních příčin je skutečnost, že Nowosielski se vždy považoval za duchovního dědice zmizelé „rusínské" kultury prostoru „mezi Krakovem a Počajovskou lavrou" (jedno ze dvou hlavních středisek ukrajinského pravoslaví, klášter na Volyni). Prohlašoval o sobě - stejně jako Andy Warhol -, že je Lemkem, tedy členem rusínské etnické skupiny obývající karpatskou oblast, která byla po druhé světové válce zařazena komunistickou mocí mezi etnické Ukrajince a v rámci boje s Ukrajinskou povstaleckou armádou vysídlena do dnešního západního a severozápadního Polska. Nowosielski se narodil ve smíšené rodině: jeho otec byl Lemko, řecký katolík a ukrajinský vlastenec, který se po roce 1918 účastnil bojů za svobodnou Ukrajinu po boku atamana Petljury. Matka byla římskou katoličkou a rodina byla dlouhodobě spjata s polským Krakovem. Rozřešení tohoto vnitro-rodinného náboženského a národnostního sporu našel malíř v přijetí pravoslaví, k čemuž však došlo v podstatě náhodou: během války, aby se vyhnul odvedení do Wehrmachtu (což umožňovala ukrajinská národnost otce), byl poslán do Lvova, do pravoslavného kláštera Jana Křtitele, aby studoval psaní ikon a teologii. Složitý proces formování identity umělce je třeba ještě doplnit o fascinaci koptskou církví - sám se nazýval „velkým etiopským vlastencem", mezi jeho slavná díla patří Bitva o Addis Abebu, tedy abstraktní reflexe italského útoku na Etiopii v roce 1936. K zásadním uměleckým vlivům je třeba zařadit také fajjúmské mumiové portréty, které vznikaly v prvních stoletích po Kristu v římském Egyptě. (...)