Josef Florian a jeho francouzští autoři - vráceno z distribuce (lehce ušpiněné/ošoupané/poškozený přebal)

Josef Florian (1873–1941) byl překladatel a vydavatel, ve Staré Říši na Moravě vybudoval nakladatelství Dobré dílo (1903–1941). Na jeho činnosti se vedle Florianovy rodiny podílela řada významných českých spisovatelů, výtvarníků i kněží. Ediční řady Studium, Kurs, Dobré dílo a periodika Nova et Vetera a Archy jsou výjimečné vynalézavostí a nápaditostí, s níž Florian uváděl do českého prostředí řadu zahraničních autorů, krásou a pestrostí knižních edic i originálním myšlením svého původce. V prostředí venkovské světnice Florian kultivoval hodnoty vysoké kultury, v širokém spektru a vášnivém podání představoval osobnosti proslulé, kuriozní i zapomenuté, literáty, historiky, výtvarníky, ale i mystiky a vědce. V edicích Dobrého díla se uplatnilo nemnoho děl českých, zato nepoměrně více evropských – latinských, německých, anglických, španělských, italských, ruských a polských. Dominantní postavení ve Florianově vydavatelském díle zaujímaly francouzská literatura a francouzské náboženství, které se mu otevíraly prostřednictvím jeho přítele Léona Bloya. Vyhraněné apokalyptické a eschatologické cítění ho přivedlo k postavě „mystického Napoleona“, k zájmu o Etiopii jakožto říši Kněze Jana, k mariánským zjevením a dalším ortodoxním a heterodoxním náboženským proudům 19. století.

Kniha Josef Florian a jeho francouzští autoři je věnována francouzským uměleckým a intelektuálním podnětům, které formovaly Florianovu osobnost. Současně Floriana pojímá jako jednoho z předních interpretů francouzské kultury konce 19. a počátku 20. století. Prof. Milan Suchomel o ní ve svém posudku napsal : „Objevná práce Jitky Bednářové je založena na nesmírně obsáhlém a zevrubném studiu materiálovém, a to namnoze pramenů dosud nezveřejněných a neznámých; nalézá je v archivech tuzemských i francouzských, veřejných i soukromých, pátrá po zdrojích zapadlých a marginálních. (...) Specializované frankofonní zaměření práci neomezuje, naopak vyhraňuje ji. Právě zde je čtenáři dopřáno odhalovat tajemství Florianova typu a jeho tvůrčí jedinečnosti. Tak se s Florianem dostáváme do nejtěsnějšího kontaktu při posuzování jeho aktivit překladatelských. S velkým pochopením přihlíží dr. Bednářová k jejich svébytnosti a ke zvláštním podmínkám, v nichž se toto nevšední dílo naplňovalo. Její překladatelské komparace a stylistické studie jsou ukázkami jazykového důvtipu a důmyslu i vnímavosti pro styl a celkovou koncepci. (...) Monografie doceluje obraz florianovského fenoménu ojedinělým způsobem, je to nejdůkladnější a nejzasvěcenější práce, jaká byla o Josefu Florianovi napsána.“ Jitka Bednářová (* 1972) je literární historička, komparatistka a esejistka. Vystudovala bohemistiku, filosofii a srovnávací literaturu na universitách v Brně, Praze a Paříži. Působí na brněnské Filosofické fakultě. Ve svém bádání se zaměřuje na vztahy mezi francouzskou a českou literaturou, mezi literaturou a náboženstvím, zabývá se dějinami knihy v širší perspektivě kulturní antropologie i s užším zaměřením na ediční práci. K vydání připravila svazky kritických prací Ivana Slavíka, Milana Suchomela a Olega Suse, nové vydání Kryštofa Kolumba Alberta Vyskočila, několik básnických knih Jiřího Kuběny a souborné básnické dílo Jana Zahradníčka Knihy básní (spolu s Mojmírem Trávníčkem, Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2001). Staroříšským hagiografiím a česko-francouzskému kultu Kryštofa Kolumba věnovala komparatistickou monografii Svatý mořeplavec (Brno, Atlantis 2000). Překládá filosofické a reflexivní texty z francouzštiny, především z díla Gabriela Marcela. Kniha Josef Florian a jeho francouzští autoři byla původně její doktorskou prací. Na pařížské Sorbonně se jí dostalo mimořádného ocenění, byla hodnocena jako „kniha, která otevírá zcela nové perspektivy“ (Marie-Elizabeth Ducreux), dílo „velmi erudované a v tom nejopravdovějším smyslu objevné, přesné myšlením i senzitivitou, vynikající velkým rozhledem i velkým osobním nasazením“.