Dějiny papežského primátu

Publikace frankfurtského profesora Klause Schatze provází čtenáře historií papežství od počátků římské církevní obce až po nové podněty druhého vatikánského sněmu z 60. let 20. století. Jezuitský badatel nastiňuje nejen všeobecný přehled papežů a jejich život a dílo, ale důkladně promýšlí strukturní otázky postavení papežství ve společnosti a jeho měnícího se vlivu ve starověku, středověku a novověku. Zajímá ho především klíčová otázka papežského primátu, který chápe jako zajímavou veličinu historického i teologického vývoje a jenž mu je současně hermeneutickým klíčem, díky němuž můžeme lépe porozumět nejen dějinám papežství, ale i celému římskému katolicismu. Předností Schatzova díla je bravurní spojení metodologické čistoty, čtivého vyprávění a formulace nových otázek určených odborníkům i laikům. Příloha obsahující nejdůležitější pramenné texty vhodně ilustruje autorovy závěry, s nimiž se český čtenář seznamuje v tomto rozsahu vůbec poprvé. Jsou jako stvořené pro ekumenické rozhovory, v nichž se může na základě četby této knihy ujasňovat podstata a úkol papežství i jeho dějinná velikost a selhání.

KLAUS SCHATZ S.J. (1938) je profesorem církevních dějin na jezuitské Filozoficko-teologické vysoké škole St. Georgen ve Frankfurtu nad Mohanem. Je autorem vědeckých publikací, v nichž se věnuje dějinám synod a koncilů, historii papežského primátu a též historii jezuitského řádu (osudům tzv. jihoamerických redukcí). K nejznámějším a nejpoužívanějším patří jeho příručka s názvem Algemeine Konzilien – Brennpunkte der Kirchengeschichte (1996). K. Schatz proslul jako znalec I. vatikánského koncilu a jeho příprav, průběhu i kontroverzních rozhodnutí: Vatikanum I 1869–1870 (1992); Ignatius von Senestrey. Wie es zur Definition der päpstlichen Unfehlbarkeit kam (1977). Jeho texty vyšly v češtině časopisecky ve čvrtletníku Teologický sborník (4/1998; 1/2000) a ve sborníku První sněm celosvětové církve – První vatikánský koncil 1869–1870 (CDK 2001).