Editorial

Moje žena založila a tvrdou prací a vytrvalostí vybudovala nakladatelství Sixty-Eight Publishers, Corp., které nakonec (1993) vydalo 227 titulů: knih současných českých a slovenských autorů, prozaiků, básníků, dramatiků a esejistů z domova i z exilu, kteří všichni byli ve vlastní zemi zakázáni. Celkem to bylo asi 600 autorů. (...) I já jsem pokračoval v krasojízdě dál a dokázal jsem za dvacet let v Kanadě napsat a vydat víc knih než za pětadvacet let tvůrčího života ve staré vlasti. Jak je to možné? Odpověď je velmi jednoduchá. V téhle zemi je svoboda - takové vysvětlení je klišé, ale klišé nejsou nezbytně nepravdivá."
Tolik Josef Škvorecký v Příběhu neúspěšného saxofonisty (s podtitulem Dichtung und Wahrheit). Co dodat ve chvíli, kdy je smutno z jeho odchodu? Snad několik klišé, která aspirují na to nebýt nepravdivá:
- Nepatřil k autorům, kteří měli nutkání vydávat se za svědomí národa a kteří měli za to, že všemu rozumí. Byl zkrátka věrný svému literárnímu charismatu a k neodmyslitelné stránce jeho života a díla patřilo, že se dokázal na své hrdiny i na sebe sama dívat pobaveně, s úsměvem, s laskavou ironií. V tom jsou jeho literární nadsázky blízké sebeironickému tónu z poslední scény Havlova Odcházení, ale bez dramatické křečovitosti. Není právě tento akcent znamením, že to s lidskou duší ještě není tak zlé?
- Patřil naopak k autorům, kteří stáli rovnýma nohama na zemi, aniž by musel vysvětlovat, čemu se říká „zdravý selský rozum". Pokud promluvil, dávalo to smysl. Jeho konzervatismus i schopnost hledání nových cest byly nevyzývavé a jemné. Věděl, že ne vše se dá vyjádřit slovy, a možná proto měl tak rád hudbu. Jeho texty nebyly a nejsou lidové, ale přesto byly a jsou čteny různými lidmi napříč sociálními vrstvami. Měl ambici pobavit, a dělal to inteligentně. Mezi desítkami bulvárních bavičů působí jeho způsoby navýsost gentlemansky, což je v Čechách řídce pozorovatelný jev.
- V Kanadě pracoval pro svou zemi s nasazením a přitom jaksi samozřejmě. Pro každého, kdo si zoufá, že neexistuje prostor pro smysluplnou práci, je příkladem a nadějí. Byl spisovatelem, učitelem a podnikatelem v jedné osobě, aniž by se mu tyto společenské role a profese hádaly. Dalo by se prostě říci, že byl pracovitý a že dokázal obdivuhodně překonávat překážky, které mu postavil život a především zvůle komunistické moci. Je paradoxní, že jednu z posledních velkých překážek mu nastavil brněnský jakobín Petr Cibulka. I tuto překážku však Škvorecký se svou ženou ustáli.
Ale i kdyby napsal jen jednu novelu, vydal jen jednu cizí knihu, měl jen jedinou přednášku a hrál třeba na banjo... Josef Škvorecký nám ukázal, co to je žít ve svobodě: kdekoli a za všech okolností. Letiště po něm možná pojmenováno nebude - ale česká existence se bez něj v budoucnu neobejde.