Džihádismus proti demokracii

Známý expert na politické problémy Blízkého východu Walid Phares navštívil 12. června 2007 Evropský parlament, aby zde seznámil poslance se svou novou publikací o džihádismu: Jihadism against democracy. The War of Ideas.

Walid Phares je rodákem z Libanonu, kde také několik roků přednášel na univerzitě. V současné době působí jako expert Nadace pro obranu demokracie v USA. Jeho zájmovou oblastí je Střední východ a mezinárodní terorismus, především pak ten, který je motivován „svatou válkou" významné části muslimů proti zbytku světa.

Autor neúnavně přesvědčuje veřejnost o tom, že současné konflikty s islamistickými agresivními radikály jsou logickým vyústěním dlouhého historického boje s „nevěřícími", boje, který má za cíl ustavení islamistické moci - „kalifátu" - v celé zájmové oblasti islamistů. Týká se to dnes jak arabského světa, tak Íránu, Turecka, Indie a celé řady asijských zemí. Samozřejmě též Evropy a Ameriky. Všechny výklady, které se snaží džihádisty organizované a prováděné teroristické akce interpretovat jako výsledek politiky Izraele a Spojených států nebo jako reakci na nesnášenlivost vůči muslimům, jsou chybné a je třeba s nimi polemizovat.

Knížka přináší zajímavý pohled na celou historii moderního islamistického džihádu. Autor ukazuje, jak obratně tito nepřátelé demokracie infiltrují západní instituce, aby zde podporovali vlastní mocenské cíle. Za zvláště úspěšnou považuje Phares infiltraci západních univerzit a různých mediálně známých institucí. Za vzorovou ukázku moderního podcenění džihádismu považuje Fukuyamův koncept „konce dějin". Je to koncepce, podle které moderní demokracie nemá žádné opravdové nepřátele, proto vítězí na všech frontách a ve všech kulturně historických formacích. Džihádisty organizované násilné akce však ukazují, že tomu tak zdaleka není. Islamističtí radikálové svůj vliv na moderní svět stále rozšiřují. Bojují proti zbytku mezinárodní veřejnosti velice vehementně. Jsou proti existenci státu Izrael, bojují za samostatnost „muslimské" části Filipín, proti samostatnosti nemuslimského Jižního Timoru.

Džihádismus pracuje se silnými pocity vzájemné solidarity různých proudů. Současně bojuje proti pluralitě názorů, za jedinou „boží pravdu". Vyznačuje se také odmítáním demokratického soutěžení politických stran. Často přímo bojuje proti výsledkům demokratických voleb. Svou radikální interpretaci islámu považují džihádisté za jedinou správnou. Všechna ostatní náboženství, ale i heretici z řad islámu jsou považováni za méněcenné nepřátele.

Islamistické právo „šaría" staví ženy do zcela podřízeného postavení. To se neprojevuje jen šátky a zakrýváním obličeje, ale také zcela konkrétně tolerováním domácího násilí jako svého druhu „normy".

Tři fáze

Ve vývoji soudobého džihádismu rozlišuje Phares tři hlavní historické fáze. Tou první je období „studené války", ve kterém byl za hlavního nepřítele demokracie považován mezinárodní komunismus. V této době se některým islámským radikálům podařilo předstírat, že jsou jakýmisi islámskými tradicionalisty. Západ je pak považoval za své spojence proti komunismu. Po skončení studené války tito dřívější „spojenci" ukázali Západu svou skutečnou podstatu. V průběhu této fáze džihádisté dovedně ke svému prospěchu využívali takové pojmy, jako je právo národů na sebeurčení nebo lidská práva.

Druhá fáze džihádismu probíhala po rozpadu sovětského impéria až do útoku na Světové obchodní centrum v New Yorku v září 2001. V této době se západní svět nechal vmanévrovat do hry, která prohlašovala za jediný a podstatný problém středovýchodní politiky konflikt mezi Izraelem a Palestinou. V tomto období jsme byli svědky rostoucí moci „panarabských ultranacionalistů", jak je nazývá Phares, kteří ustavili režimy osobní moci ve svých zemích. Byli to politici typu Assada, Kadáffího, Husajna nebo Chomejního. Tyto diktátorské režimy pokračovaly v politice izolace občanů od mezinárodní veřejnosti. Propagaci islamistických radikálních myšlenek vydatně pomáhá „nezávislá televizní stanice" al-Džazíra. Mnozí soudí, že tato stanice byla založena především proto, aby provozovala jakýsi „televizní džihád" ve službách katarských a jiných wahabistů.

Současně autor soudí, že na mnohých západoevropských a amerických univerzitách působí mocné intelektuální lobby podporující islamistické výklady světa. U mnohých univerzitních pracovišť a projektů, které publikují nepravdivé a zkreslené výklady problémů Středního východu a islámského světa, lze vysledovat finance typu „džihádistických petrodolarů". V praktických důsledcích se to projevuje zpochybňováním nebezpečnosti islámských radikálů, zkreslováním nehumánní podstaty islamistických režimů, podceňováním porušování lidských práv. Cílem je ukolébat západní veřejnost a učinit ji bezbrannou před smrtelným nebezpečím infiltrace „wahabisty, salafisty a chomejnisty".

Když 11. září 2001 zaútočilo devatenáct bojovníků al-Kájdy na Spojené státy, byl to v podstatě jedenáctý rok „svaté války" proti nevěřící Americe. Phares stále věří, že tento útok byl z pohledu mnohých džihádistů spuštěn předčasně a že se al-Kájda pustila do akce bez širší podpory jiných radikálních skupin.

Věk idejí

Situace v 21. století se nemění. Džihádisté jsou na postupu a mezinárodní veřejnost zůstává slepá a špatně informovaná. Genocida a etnické čistky na straně islamistů bývají ignorovány. Samostatnost islamisty ovládaných Jižních Filipín je legitimní, ale osamostatnění neislámského Jižního Timoru nikoliv. Proti bývalé Jugoslávii se intervenovalo, ale řádění islamistů v Súdánu nikoho moc nezajímá. Islamističtí Palestinci jsou široce respektováni, situace Kurdů je ignorována.

V islamisty ovládaných zemích je systematicky potlačována každá politická opozice. Opoziční síly jsou násilně likvidovány a prohlašovány za agenty mezinárodního imperialismu nebo Izraele. Případ íránského spisovatele Raždího je zcela typický pro postoje islamistů k jinak smýšlejícím. Je třeba je vypudit z komunity a posléze zlikvidovat.

Útoky z 11. září 2001 do jisté míry legitimizovaly a spustily boj proti islamistickému terorismu. Násilné potlačení radikálního Talibánu v Afghánistánu se nesetkalo s negativními reakcemi globálně významných států, jakými jsou Rusko nebo Čína. Nicméně postupně se proti vyhlášenému boji s terorismem začali stavět intelektuálové zleva i zprava, kteří se spojují s radikálními islamisty a označují válku s terorismem za chybný koncept.

Jiná skupina považuje islamistické radikály za produkt špatných socioekonomických podmínek. Teroristům je tedy třeba pomoci a oni se sami „polepší". Třetím proudem jsou pak intelektuálové z konzervativní a neokonzervativní americké elity, kteří věří v možnost „vývozu demokracie" do zemí ovládaných radikálním islamismem. Ti věří v procesy, které nastaly po pádu sovětského impéria v postsovětských státech Evropy. Věří tomu, že lidé jsou koneckonců všude stejní a že tedy nakonec i v teroristech převládne dobro.

Problémem jsou i postoje amerických soudců a právníků, kteří nechápou teroristy jako nepřátele, ale jako prosté zločince. Americké soudy vůbec nejsou schopny postihnout ideologickou přípravu teroristických činů. Dokud tedy terorista delikt nespáchá, nemůže být potrestán. Máme problémy nepřítele rozeznat a ještě ke všemu nejsme schopni jej včas zneškodnit.

Ta největší válka, která v současnosti probíhá, není boj na frontách a při teroristických akcích. Je to spíše boj o myšlení mladé muslimské generace. Většina islamistických vzdělávacích programů dnes do mladých myslí zasévá semeno nesnášenlivosti a radikalismu. Kromě imámů v mešitách a islámských školách se v tomto směru velmi snaží masmédia, zejména nejpopulárnější islámská televize al-Džazíra. Situace je o to horší, že země Středního východu prostě nikdy nezažily žádné demokratické podmínky. V praktickém každodenním životě není veliký rozdíl mezi režimy osobní moci a islamistickou diktaturou. Je těžké učit demokracii někoho, kdo si to ani nedovede představit. Stále více se v boji s džihádismem jedná o to, kdo ovládne vzdělávací proces a efektivněji jej využije. Bohužel jsou dnes některé americké univerzity (a většina univerzit evropských) ovládány džihádistům stranícími vědci, kteří jsou z velké části pod vlivem islamistických petrodolarů. Koneckonců i Hollywood se přestal zajímat o útlak islámských žen a o drastické tresty ospravedlňované právem šaría.

Walid Phares ve své publikaci dále rozvíjí myšlenky, které byly publikovány už v jeho dřívější knize. Rozhodně varuje před podceňováním džihádistů. Varuje před ukvapenými intervencemi do neklidných islámských států. „Neklid tam panuje, ale džihádisté už jsou tam. Intervence je neodstraní." Jedinou nadějí Západu je, že se mu podaří zvítězit nad islámskými radikály větší efektivitou vzdělávacích systémů. Měli bychom také všestranně podporovat každé opoziční hnutí a politickou sílu, která polemizuje s radikály. Zatím jsme svědky spíše ­appeasementu a hypertolerance k islamistickým výstřelkům. Tak tomu bylo, když západní veřejnost téměř nereagovala na zavraždění nizozemského filmaře a politika Theo van Gogha islamistickým fanatikem. Tak tomu bylo, když islamisté rozpoutali agresivní kampaň proti dánským karikaturám Proroka. Když papež vyslovil přesvědčení, že islám od počátku šíří své náboženství mečem, měl samozřejmě svatou pravdu. Přesto byl novináři i intelektuály okřikován a vyzýván k omluvě. Západní veřejnost i masmédia široce tolerují islámský útlak žen, dokonce mlčí i na případy ukamenování žen a popravování nedospělců. Západ jakoby ztrácel hrdost. Ve vztahu k agresivním islamistům se řídí heslem „hlavně je nedráždit". A tak pod záminkou svobody vyznání tolerujeme islámské mešity a vzdělávací instituce, které svobodně šíří názory o tom, že Izrael je třeba zničit, že Židé a nevěřící jsou jen prasata a psi. Tyto islamistické instituce nikdy neodsoudí agresivní útoky proti nevěřícím, zato svobodně šíří pamflet „Protokoly sionských mudrců". Jsou tak zárodkem moderního antisemitismu a netolerance. Zatímco mnozí islamisté jsou připraveni dále šířit učení svého Boha a Proroka mečem, moderní západní civilizaci dělá dnes problémy obrana proti tomuto meči. Skutečností zůstává, že lidstvo vkročilo do 21. století ve vrcholícím boji idejí. Phares je jedním z mála intelektuálů, kteří na tento pakt soustavně upozorňují.

Literatura ke studiu

W. Phares: Future Jihad: Terrorist Strategies against America, Palgrave Macmillan, New York 2005.

W. Phares: Jihadism against democracy. The War of Ideas, Palgrave Macmillan, New York 2007.

Autor je poslancem Evropského parlamentu za ODS.