Dvojí metr

Výkonná rada ODS odebrala na svém zasedání 31. března 2007 licenci dvěma místním sdružením v okrese Šumperk - v Dubicku a v Zábřehu na Moravě. Důvod je jednoduchý: spolupráce s KSČM v komunální politice, tedy něco, co si nejsilnější česká politická strana zakázala již na několika svých kongresech, naposledy na tom sedmnáctém, pražském.

Ukazovat, že komunisté jsou lidé zvláštního ražení a že se s nimi tedy musí zacházet zvláštním způsobem, je jistě chvályhodné a byl bych ten poslední, kdo by proti tomu vystupoval. Ano, to, že KSČM může legálně existovat, neznamená, že ji ostatní aktéři politické soutěže musí nutně brát jako sobě rovnou. Kdo jiný než silná pravicová strana s konzervativně-liberálním politickým étosem by měl ukazovat, že i v politice existují hodnoty, které se nemohou popírat jen kvůli touze po exekutivních postech.

Co na celé akci zaráží, je dvojí metr, který výkonná (i šumperská oblastní) rada použily. Mluví se o pětašedesáti městech a obcích, kde spolu občanští demokraté a komunisté sedí v radě. Proč tedy začala celá akce u jednoho města a obce ze vzdáleného šumperského okresu? Proč nebyla celá agenda projednávaná naráz? Řečem o tom, že celý proces má pokračovat, věřit můžeme, nebo také ne.

Vzala výkonná rada v potaz, že šumperský oblastní sněm - v rozporu se stanoviskem vlastní rady - odebrání licence nedoporučil? A proč se tedy neodebrala licence i místnímu sdružení ve Starém Městě pod Sněžníkem, kde dělá zastupitelka za ODS místostarostku komunistovi? V čem se tamní situace liší od Dubicka?

V Dubicku ODS volby jednoznačně se sedmi mandáty z patnácti vyhrála, jako ostatně pokaždé od roku 1994. Do většiny jí scházel jediný mandát, kterým disponuje KDU-ČSL. Její zástupce však svoji účast v radě podmínil souběžnou účastí komunisty. ODS tak fakticky neměla na výběr. A byť s tím nemusíme souhlasit, lze toto chování pochopit. Zatažení komunistů do rady bylo spíše jakýmsi vedlejším efektem, nikoli od začátku zamýšleným tahem.

V tom se kauza dubická liší od staroměstské a především zábřežské. V téměř patnáctitisícovém Zábřehu je ODS tradičně velmi slabá, komunální volby tam dosud nikdy nevyhrála. Nejlepšího výsledku dosáhla v roce 1994, kdy byla druhá. Ani v roce 2006, tolik příznivém pro ODS, si nedokázala sáhnout ani na sedmnáct procent a skončila až třetí. Po takto zpackaných volbách se snažila vše dohnat v povolebních vyjednáváních, kdy se jí podařilo odstranit sice kontroverzního, přesto spíše pravicového starostu za Volbu pro město a sestavit koalici, v níž kromě lidovců a nezávislých sedí dva komunisté. Navázala tak na svou tradici, kdy ve všech koalicích, jichž se po roce 1994 účastnila, seděla spolu s komunisty, v letech 1998-2002 dokonce starostovi za ODS dělal místostarostu komunista. Je tak dost pravděpodobné, že její trvale nízké výsledky v komunálních volbách jsou způsobeny právě touto prapodivnou politikou, kdy pravicoví voliči dávají raději přednost různým subjektům s nezávislostí ve štítu.

Je zřejmé, že situace Dubicka na straně jedné a Zábřehu na straně druhé se výrazně liší. Jistě, usnesení kongresu ODS je jasné, byť se jej mnozí snaží vykládat značně účelově. „Kongres ODS ukládá Výkonné radě ODS, aby místním sdružením, která na komunální úrovni koaličně spolupracují s KSČM, byla odebrána licence." Mnozí se snaží najít čertovo kopýtko v sousloví „koaličně spolupracují". Prosazují názor, že koaliční spolupráce jednak vyžaduje podepsanou koaliční smlouvu a že se vztahuje pouze na obsazení místa starosty a místostarosty, nikoli již na složení rady. Tyto názory jsou silně účelové a mylné. Jednak koaličně spolupracovat lze i bez podepsaného papíru - to ví každý, kdo se v jakékoli úrovni politiky pohybuje alespoň pár dní - a navíc starosta a jeho zástupce mají v českém obecním zřízení relativně slabé postavení, přičemž skutečnou výkonnou moc drží v rukou rada. Uzavírat koalice k obsazení reprezentačních pozic a skladbu nejmocnějšího orgánu ponechat takřka náhodě jde proti logice věci. Navíc drtivou část agendy musí rada prosadit v zastupitelstvu, v němž musí mít vytvořenu (alespoň pro důležité věci) hlasovací většinu.

Uložil-li kongres ODS výkonné radě odebrat licence místním sdružením koaličně spolupracujícím s KSČM, nemělo by záležet na kvalitě „advokátů" v oblastní či výkonné radě. Licence by měla být odebrána všem, kdo se s KSČM podílí na radě, s výjimkou případů, kdy takto spolupracují např. nestraníci zvolení za ODS, kteří se po volbách „utrhli ze řetězu". Když se ale začne rozlišovat jako v případě šumperského okresu (bylo, či nebylo jiné východisko?), používá se dvojí metr. A ten je vždy silně subjektivní. To pak ať ODS raději žádné podobné usnesení nepřijímá a sdružení neruší.

Jen pro dokreslení situace: zvláště směšně vyznívá nekompromisní stanovisko předsedy šumperské oblastní rady, starosty Mohelnice a náměstka olomouckého hejtmana Ladislava Kavříka ve prospěch odebírání licencí. Byl to právě on, kdo v desetitisícové Mohelnici v minulém volebním období (kdy to již kongres zakazoval) vedl městskou radu, v níž komunista zasedal. Samozřejmě - chtěl-li zůstat u moci a nepustit k ní svoji tehdejší největší soupeřku Jana Hamplovou z ČSSD, nic jiného než spolupráce s komunisty mu nezbývalo (šlo o koalici ODS - KSČM - US-DEU). Koneckonců s komunisty v radě seděl již od roku 1994 (dnes předsedá velké koalici ODS - ČSSD). Výzkumy právě ze šumperského okresu (který se v této záležitosti nijak neodlišuje od okresů ostatních) ukazují, že na postupném vyvádění KSČM z izolace na komunální úrovni se po roce 1990 největší měrou nepodílely levicové subjekty typu ČSSD, ale především ODS a KDU-ČSL.

Určitě je lépe později než nikdy. Jde ale o to, aby celý proces byl fér a aby jeho hlavními propagátory nebyli někdejší hříšníci.