Duchovní autorita Alain Besançon

Význačný současný francouzský myslitel, „historik idejí“ Alain Besançon (1932), řádný i hostující profesor řady západních univerzit, se na cestě k mezinárodnímu věhlasu vyrovnával s různými překážkami. V padesátých letech, jak sám říká, „ze studentské nerozvážnosti“ vstoupil do komunistické strany. Včas si uvědomil, že se stal obětí podvodu, a s komunismem se rozešel. Bylo mu tehdy čtyřiadvacet let, nevykonával předtím žádnou stranickou funkci, ani nic nenapsal. V následujících letech se snažil tuto svoji angažovanost lépe pochopit, včetně toho, co jej při jeho volbě motivovalo. Reflexe této životní epizody jej nakonec přivedla k „rozhodně anti­komunistickému a antisovětskému postoji“, z něhož do dnešních dnů nikdy neslevil. Přesto v dělení na ty, „jimž bylo odpuštěno“, a na ty, „jimž odpuštěno nebylo“, bývá ve Francii často zařazován mezi ty druhé. Od raných šedesátých let se soustavně zabýval stu­diem ruských dějin i dějinami ruského myšlení a umění, publikoval řadu studí a statí v revue Cahiers du monde russe (Sešity o ruském světě), v jejíž redakční radě působil od jejího založení v roce 1961. V první polovině šedesátých let podnikl několik studijních cest do Ruska a v období relativní ideologické oblevy mu byl zčásti umožněn také přístup k archivním materiálům. (…)