Dnes je to jiný déšť
Dnes je to jiný déšť
Věra Rosí
Záblatí
Domu je tři sta let pryč
a lesům okolo věčnost, večer co večer
tu o ní vyprávěly morseovkou svatojánské mušky.
Něčí ruka rozvážně rozkrajuje houby,
dřevo v krbu šeptá.
Březová tága začínají ťukat
do červené kulečníkové koule
a posunují ji na západ, za obzor;
jakmile spadne do důlku,
pustí jeleny z výběhu
vítr tam v horách.
Vrazí paroží proti okenním tabulkám.
Na obloze naběhnou žíly
jak na stařecké ruce,
vozka s kapucí zapráská bičem.
Dopadnou první kroupy.
(…)