Divadlo spásných děr do hlavy

V roce 2015 měla v pražském Studiu hrdinů premiéru hra Lucie Trmíkové Mlčky křičet zaměřená na život a odkaz francouzské filosofky a mystičky Simone Weilové (1909–1943), autorka zároveň ztvárnila hlavní postavu. V představení se hovořilo o smrtelně vážných věcech, přitom je režisér Jan Nebeský dokázal pojednat v rámci kabaretu, kde se ony vážné věci pojily a prolínaly s nevážnými (neplést si ovšem se znevažováním). V závěru zazpíval Saša Rašilov kuplet o „té Weilové“, která nám dělá „díru do hlavy“ tím, že nás nutí zabývat se otázkami, které si běžně nepřipouštíme nebo je od sebe odháníme hodně daleko. Jako dělání „děr do hlavy“ právě v tomto smyslu je ovšem možné označit divadelní filosofii a poetiku volného společenství tvořícího se postupně kolem Jana Nebeského a jeho ženy Lucie Trmíkové zhruba už od poloviny devadesátých let, které se před deseti lety oficiálně pojmenovalo Divadelní spolek JEDL. (…)