Deníkové záznamy z Paříže

Jean Clair (1940), umělecký historik a bývalý ředitel pařížského Picassova muzea, je konzervativcem, tedy fenoménem, který mezi převážně levicovou francouzskou inteligencí bývá vzácný. Známe ho jako autora odborných publikací, z nichž některé vyšly i v češtině. Jeho Protivný deník však patří k beletrii.

Čtenář Clairových postřehů, vybraných ze záznamů pořízených během kalendářního roku, si samozřejmě vzpomene na deníky Juliena Greena, z čerstvější tuzemské čtenářské zkušenosti také na Máraiovy zápisky. Clairovy postřehy jsou však výběrové. Nečiní si nárok postihnout historickou zkušenost na větší časové ploše, jak je tomu u Máraie. Přesto však vypovídají o určitém dobovém pocitu estetického člověka, těšícího se ze soustředěné úvahy. Ten se ovšem v postmoderní atmosféře rozptýlenosti smyslů i intelektu často cítí být v opozici. (...)