Dekret o hromadných sdělovacích prostředcích Inter mirifica

„Původním jazykem křesťanství je překlad." To mi řekl jeden misijní kněz v Nigérii. Jazykem judaismu je hebrejština, jazykem islámu arabština. Ale který jazyk je jazykem křesťanství? Přestože katolictví má zvláštní, byť nyní již poněkud oslabenou náklonnost k latině, jazykem křesťanství je ten jazyk, který se nejvíce hodí k předávání evangelia Ježíše Krista. Toto chápání se odráží také v Dekretu o hromadných sdělovacích prostředcích Inter mirifica.
Nová kuriální dikasterie, jejíž ustavení dekret uložil, se nazývá Pontifikální rada pro sociální komunikaci. Někteří poukazují na to, že „sociální komunikace" je nevhodné slovní spojení: není snad veškerá komunikace už z definice sociální? V době, kdy koncil dekret přijal, se tvrdilo, že tento dokument představuje určitý odklon od dřívějších magisteriálních textů. Církev vždy zdůrazňovala, že lidé jsou ze své podstaty sociální, ale pozornost věnovala takovým sociálním skupinám, jako je rodina, pracovní společenství, národní společnost atd. Upozorňovalo se na to, že sdělovací „prostředky", o nichž dekret pojednává, vytvářejí cosi nového: mediální společnost. O mnoho let později, poté, co v devadesátých letech odstartovala „digitální revoluce", začali lidé o této mediální společnosti hovořit jako o „globální vesnici". Dalo by se říci, že dekret Inter mirifica byl prorocký, neboť tento vývoj anticipoval. V textu samém lze najít doklady, které to potvrzují. (...)