Dedikace

Kraví hora 07,65

Marii L. Langerové

Hlavou dolů
rovnou z páteře
zas bolavě vzhůru
až na horu.

Ubylo dávné moře slibů.
A v zrcadle na Kraví hoře
vodních volavek
na štěrku.

S hrstí žlutých smrtí
v děravé kapse
nad prašným srázem
tenkrát nejen o voze a koze.

S polibkem v klínu
v tetelivém suchu,
rána z pistole do vzduchu
v milostné chamtivosti.

V úhoru po střelném prachu
nevěrně stydce. Potichu.
Když na Kraví horu,
tak až nahoru.

(…)

/ Z rukopisu autora. /