Čunek jde doleva

Po nedávném sjezdu KDU-ČSL v Pardubicích je jasné jedno: lidovci už nejsou klidnou silou. Pokud bude tento trend pokračovat, ztratí schopnost být i obyčejnou politickou silou.

Den po mimořádném brněnském sjezdu křesťanských demokratů v prosinci 2006 v Brně jsem v MF Dnes otiskl komentář, v němž jsem tvrdil, že lidovci pod vedením nového předsedy Jiřího Čunka půjdou doleva. Vycházel jsem přitom z několika premis. Jiří Čunek byl významným členem vsetínské KDU-ČSL, která už od devadesátých let patřila k nejlevicovějším organizacím v rámci strany. Dalším podnětem byly vstřícné kontakty s Jiřím Paroubkem v předvečer posledních senátních voleb, které pokračovaly během vyjednávání o nové vládě, kdy Čunek dával najevo, že by si přál širokou koalici s oběma největšími stranami. Třetím momentem byla Čunkova rétorika, která šla v zákrytu jeho populistických prohlášení o Romech. Když už se měl vsetínský exstarosta vyjádřit k nějaké vnitropolitické otázce, většinou se to dělo v kategoriích rozdělování a přerozdělování. Ještě týž den večer mi Jiří Čunek volal a proti takové charakteristice se ohrazoval. Bohužel všechny předpoklady ohledně jeho dalšího politického směřování se naplnily.

Faktem je, že dlouhé měsíce po vzniku druhé Topolánkovy vlády zůstával profil Jiřího Čunka v mlze jiných dvou věcí. Předně ho paralyzovala aféra s jeho soukromými financemi, kde byla bilance jednostranně vychýlena ve prospěch výdajů. Způsob řízení ministerstva pro místní rozvoj a občasné záskoky během vládních zasedání pak odhalily jeho netalentovanost k řízení složitější instituce.

Dvě křídla

Čunkovo myšlenkové zázemí se začalo ozřejmovat po jeho dočasném vystoupení z vlády koncem roku 2007. Během krátké doby uspořádal dvě programové konference, jejichž záměrem bylo vytvořit si teoretické zdůvodnění pro revizi vlastního volebního programu a celkový posun doleva pod heslem sociální spravedlnosti. S velkým napětím byl proto očekáván pardubický sjezd v dubnu 2008, jehož různá hlasování nakonec ukázaly jedno: ve straně jsou dvě přibližně stejně velká křídla a jejich rozestup se postupně zvětšuje.

Ještě před sjezdem by nezávislý pozorovatel musel říct, že pokud chce předseda Čunek udržet rovnováhu uvnitř strany, musí tomuto setkání dát usmiřovací ráz. Pravdou byl však pravý opak. Za posledních patnáct let jsem neslyšel předsedu politické strany, který by na fóru tohoto typu zvolil tak kritický až destruktivní tón vůči části svých spolustraníků z vedení. Nejdříve částečně negoval Svobodovu éru, později Kalouskovu, jehož stoupence podrobil zničujícímu hodnocení, aby se ve druhé části téhož referátu dovolával jednoty strany. Po vyslechnutí první části projevu si člověk musel říct: a co bude krokem B? Vytlačení druhého křídla z KDU-ČSL? Přesně to by odpovídalo smyslu Čunkova projevu.

Řízen intuicí

Na druhou stranu by byl tento postup příliš logický. A předseda KDU-ČSL ve vládních i stranických funkcích působí daleko více jako intuitivní člověk, kterého do předsednického křesla vynesly nálady a který z nálad také žije. Stačí si vzpomenout na jakobínskou atmosféru brněnského sjezdu, kterou jeden z novinářů označil titulkem „bratr bratrovi vlkem".

Jiří Čunek se zrodil ze tří momentů: revanše levicového křídla kolem Cyrila Svobody, nespokojenosti s volebním výsledkem z léta 2006 a špatného svědomí některých krajských politiků, kteří se společně s Miroslavem Kalouskem zapletli do sestavování „srpnové vlády" s Jiřím Paroubkem a horlivostí v opačném gardu si museli vykompenzovat svou neprozíravost. Náladě chvíle tehdy vyhovoval vsetínský starosta, který zdánlivě nebyl ani v jednom táboře a do předsednického křesla v paláci Charita byl vyzvednut jako bájný Přemysl Oráč.

Bratrovražedný spor dvou křídel, který Jiří Čunek na pardubickém sjezdu ještě stimuloval, vyhovuje třetím vzadu. Tím jsou obě hlavní strany politického spektra. Už dlouhé měsíce na svých interních zasedáních jednají o lidovcích jako potenciálně mrtvé straně a rozpracovávají další varianty vývoje. O něco dál je sociální demokracie, kde její předseda některým lidoveckým politikům naznačuje další kariérní možnosti přímo v ČSSD. Faktem je, že k tomuto vývoji má KDU-ČSL po pardubickém sjezdu blíže než před ním.