Čtyři roky prázdnin, a co bylo potom

Současný slovenský básník Erik Jakub Groch (1957) se narodil a dlouho také žil v Košicích, ale nyní žije již šestnáct let v malé vesnici Uloža, která se nachází několik kilometrů od Levoče a skoro tisíc metrů nad mořem. Jsou odtud jako na dlani vidět Vysoké Tatry, směrem k Levoči je vidět Mariánská hora s bazilikou Navštívení Panny Marie, kde se o svátku každoročně počátkem prázdnin scházejí desetitisíce poutníků. Erik žije ve svém domě skrytém v kopci mezi ovocnými stromy sám, ale neizoluje se od světa: je autorem grafické úpravy řady skvostných knížek, jeho básně a prózy pro děti získaly řadu ocenění na Slovensku, ale také v zahraničí. V Uloži jej několikrát navštívil Ivan M. Jirous, název obce je také titulem poslední Magorovy sbírky. S Erikem Grochem se známe více než čtvrtstoletí: setkali jsme se v době, kdy samizdatové časopisy vystoupily z podzemí a on se podílel na vydávání revue Tichá voda. V devadesátých letech vyšly v jeho nakladatelství Knižná dielňa Timotej tři moje překlady děl francouzského filosofa Clauda Tresmontanta.

Rozhovor o všech složitých peripetiích Grochova života by vydal na celou knihu. Soustředili jsme se jednak na poněkud zasuté období jeho života, kdy mezi roky 1968 a 1973 pobýval s rodiči a starším bratrem v alžírském městě Oranu. Jeho otec Juraj Groch (1923–1984) byl tehdy členem mezinárodní skupiny medicínských expertů, která do země přijela pomoci čelit akutní epidemii cholery, ale také pomoci budovat epidemiologické centrum a odpovídající lékařské školství. Mluvili jsme také o jeho působení v košickém undergroundu v sedmdesátých a na počátku osmdesátých let minulého století. (…)