ČSSD a veřejné finance

České veřejné finance jsou v pasti. Pokud nedojde v průběhu současného volebního období k reformě, mohl by dluh veřejných rozpočtů dosáhnout do roku 2006 až bilionu korun. Nejde ale jenom o toto magické číslo. Ve hře je totiž dosažení maastrichtských kritérií týkajících se rozpočtové stability. Katastrofický scénář by znamenal, že Česká republika jako jediný z přistupujících států nedosáhne v nejbližší době na společnou evropskou měnu. Z ekonomického hlediska je sice otázkou, zda je co nejrychlejší přijetí eura pro ČR skutečně nezbytné, z politického hlediska je ale jasné, že jeho nezavedení by bylo handicapem. A to především u vlády, která si dala do vínku pojmenování proevropská.

Nutnost reformy veřejných financí si uvědomuje i část koalice. Na ministerstvu financí vznikal na podzim 2002 návrh kroků, které by měly nárůst deficitu zbrzdit. I když ze strany ODS je materiál považován za nepříliš radikální, jisté není ani to, že reforma bude vůbec nastartována. Problémem totiž může být stanovisko ČSSD. Tato strana před volbami naslibovala voličům řadu sociálních výhod. Ať již se jedná o plošné přídavky na děti či svěřenecký fond, všechny podobné sliby by v případě realizace propad státních financí ještě prohloubily. Tento fakt nakonec zřejmě působil i při sestavování státního rozpočtu na příští rok, protože se o těchto požadavcích vůbec ve vládě nediskutovalo. Naopak, reforma veřejných financí bude znamenat okleštění doposud příliš benevolentního přístupu státu k poskytování nejrůznějších sociálních dávek. To pochopitelně nebude bezbolestné. Otázkou ovšem bude, jak se s touto bolestivou terapií vyrovná nejsilnější vládní strana. Podporu reformním krokům na straně vládních výdajů již vyjádřily obě menší, středopravicové strany. Budiž řečeno, že i v případě neschválení reformy či v případě schválení v nepříliš radikální podobě by tyto strany příliš neriskovaly. Pokud by byla reforma nakonec schválena, ocitla by se v daleko horší pozici ČSSD, a to ani ne tak kvůli reakcím odborných kruhů či reakcím ze zahraničí. Ty by nepochybně byly kladné. Problémy by jí však mohl přinést reformní radikalismus mezi voliči.

Z českých politických stran jsou na tom sociální demokraté nejhůře, pokud se týká procenta skalních příznivců. „Ruku do ohně" by za svou stranu dala jenom čtyři procenta všech jejích příznivců. Jakýkoli otřes, který by s ní byl negativně spjat, by mohl znamenat výrazný odliv voličských preferencí. Takovým otřesem může být nakonec i schválení reformy, které by znamenalo značné okleštění atributů sociálního státu. Komu by takový posun pomohl nejvíce, je jasné. Stačí se podívat na politickou mapu České republiky po volbách v roce 1998 a letos. Srovnání míst, kde oproti minulým volbám namísto růžové zazářila rudá, dává jednoznačnou odpověď. Zatím jsou komunisté v levicovém parlamentním tandemu druzí. To ale nemusí být pravda navždy, zvláště když se ve vztahu k reformě začínají objevovat i kritické hlasy ze strany odborů, které doposud všem krokům ČSSD vypisovaly bianco šeky. Možný razantní odliv voličů si zřejmě uvědomuje i část sociální demokracie. Za nechutí k reformním krokům se tak nemusí skrývat různá sociální dogmata a klišé, nýbrž strach o ztrátu vůdčí pozice nejenom v politickém spektru, ale i na samotné levici.

Zatím není jasné, jaké je v nejsilnější politické straně současné rozložení pro a protireformních sil, ani to, zda dojde ke shodě alespoň na základních reformních krocích. Vyloučeno ovšem není ani to, že právě reforma veřejných financí by mohla být oním případem, kdy jedna část reformních kroků bude schvalována částí ČSSD a částí pravice, zatímco druhá jinou částí ČSSD spolu s komunisty. Přesnější analýzu rozložení sil a konkrétních politických záměrů špiček ČSSD ve vztahu k reformě zatím znesnadňuje i zástupné dělení na „zemanovce" a špidlovce", jejichž vnitrostranický boj zatím není rozhodnut. I z tohoto důvodu zřejmě nedojde k jakémukoli rozhodnutí ohledně volby reformní strategie před březnovým sjezdem ČSSD, který by měl alespoň na čas petrifikovat dosažené mocenské pozice jednotlivých aktérů. Diskuse o reformě bude jedním ze zásadních bodů, na nichž se budou profilovat jednotliví zájemci o stranické funkce. Vedle vyřešení personálních otázek tak bude právě reforma veřejných financí rozhodovat o tom, jak bude nejsilnější politická strana vypadat a jak bude vystupovat navenek. Ale nejenom o tom. Vztah k reformě může rozhodnout i o tom, zda si ČSSD na české politické scéně zachová dosavadní pozici.