Co přinese státní maturita?

České školství, stejně jako skoro všechno "veřejné" v ČR, naléhavě potřebuje reformu. V jiných "veřejných" oblastech se místo koncepčních debat nebo snad dokonce koncepčních rozhodnutí většinou řeší pseudoproblémy (namátkou: zdravotnictví - balení koblih; veřejnoprávní média - permanentní volení a odvolávání ředitelů v ČT; veřejné rozpočty - společné zdanění manželů) nebo se neřeší nic (např. důchodová reforma). Školství nezůstává pozadu, dokonce je na tomto poli vhodným didaktickým příkladem. Jedinou reformou ve školství totiž zůstává již několik let snaha zavést tzv. státní maturitu.

Krátká historie české "státní" maturity

Počátky snah reformovat maturity lze vystopovat u ministra Ivana Pilipa. Zpočátku šlo především o mapování znalostí českých maturantů. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) se v letech 1997-1999 pomocí testů zadávaných všem maturantům v ČR (tzv. Sonda Maturant) snažilo získat "data" o úrovni českých maturantů a variabilitě této úrovně. Variabilita byla pochopitelně poměrně značná.

Poté "státní" maturita získává politickou podporu i v osobě ministra školství Tošovského vlády Jana Sokola. Následný vznik úřadu s názvem Centrum pro reformu maturitní zkoušky (CERMAT; organizačně jedna z divizí, spadající pod MŠMT) pak byl definitivním počinem, který vymezil dnešní "hřiště" na poli "reformy" maturit. Jako hráči se logicky nejvýrazněji projevují právě úředníci CERMATu (v prvních letech zejména jeho ředitelka RNDr. Pavla Zieleniecová) doplňovaní o měnící se ministry, konstantní sestavu rozhodujících vyšších úředníků MŠMT a odborníky i "odborníky" na jednotlivé reformované maturitní předměty, případně na pedagogické záležitosti povšechně. Kolorit pak dokreslují různí lobbyisté, neboť výroba testů a distribuce, kontrola a vůbec celá logistika případných nových "centralizovaných" maturit pro všechny středoškoláky v ČR je slušným koláčem (byť s akcí Internet do škol se co do lukrativnosti srovnávat nedá).

Cíle nové maturity

Zvýšení objektivity. Srovnatelná a jasná informace o znalostech a dovednostech maturanta. Ověření, zda si žák osvojil nově zavedené, pro všechny SŠ povinné společné minimum. Informace pro vysoké školy, případně nahrazení přijímacích zkoušek na VŠ. Navrácení prestiže maturitě. Motivační nástroj k prosazení změn v oblasti vzdělávání.

To jsou zhruba proklamované cíle zavedení státní maturity, jak je prezentuje konglomerát navrhovatelů a podporovatelů. Jak by tedy měla státní maturita vypadat?

Nový, věcně silně heterogenní školský zákon (předkládá ministryně Buzková) v sobě mj. obsahuje právě státní maturity. Při přijetí zákona by první "státní" maturity proběhly v roce 2008. Státně by se maturovalo z češtiny (test, písemná práce, ústní zkouška), z cizího jazyka (test, písemná práce, ústní zkouška) a volitelné zkoušky (test), kde je na výběr matematika, občanská výchova, přírodovědně technický základ a informačně technologický základ. Obsah a formu zkoušek i kritéria hodnocení stanoví MŠMT pro všechny střední školy jednotně. Dále by následovala tzv. profilová část složená rovněž ze tří předmětů, jejichž výběr by byl v pravomoci každé školy. Ty by se tedy měly "profilovat" v této části. Zbývá dodat, že v současnosti funguje systém čtyř předmětů, z nichž jedním je povinně čeština (zde má zkouška i písemnou formu). Vše ostatní je zcela v kompetenci jednotlivých škol.

Ptejme se proč?

1. Předpokládejme, že se státním úředníkům opravdu podaří vytvořit přiměřeně dokonalé, to jest náročné, kvalitní, objektivní, srovnatelné a k pozitivním změnám ve školách motivující testy. Je těžké si to představit, ale předpokládejme to. Co nastane? Jak to bude vypadat ve školách, jejichž maturita v současnosti úroveň nemá, protože ani jejich výuka za moc nestojí? Změní se tyto školy nebo na takových školách nikdo neodmaturuje?

Pochopitelně ani jedno, ani druhé. Tak rychle se žádná škola nezmění, i kdyby to bylo v silách jejich učitelských sborů. Na druhou stranu se mi nechce věřit, že by na nějaké škole skoro nikdo neodmaturoval. Budeme tedy svědky velmi silné jednotné fronty "ředitel-učitelé-studenti" spojené proti státní maturitě, různého švejkování, fixlování, kolování "zaručeně pravých" sad testových otázek a podobně. A "nějak" se to nakonec zvládne.

2. Předpokládejme pravděpodobnější variantu, že se MŠMT nepovede vytvořit testy dobré, tj. s výše popsanými parametry. Jak k tomu přijdou kvalitní školy, jejichž maturita již dnes slušnou prestiž má? K čemu jim ta státní bude? Odpověď je opět jasná: V lepším případě k ničemu, v horším jejich vlastní (školní) maturitě ublíží - připraví studenty a učitele o čas, který budou muset věnovat nácviku státní maturity.

3. Nejpravděpodobnější je samozřejmě varianta, že ministerské maturitní testy nebudou ani úplně nepovedené, ani vynikající - zkrátka něco mezi. Takové budou vyhovovat některým školám průměrným, přičemž problémy popsané v odstavci 1 a 2 zůstávají v platnosti. Náročnost a průběh maturitní zkoušky prostě logicky kopíruje podobu několikaleté společné práce studentů a učitelů včetně prestiže jednotlivých předmětů na dané škole. Maturity se liší stejně, jako se liší jednotlivé školy (často navíc i různého zaměření). Maturita z češtiny na akademickém gymnáziu je náročnější než na odborném učilišti s maturitou, obor kuchař. Proč by měla být stejná?

Další otazníky

1. Předměty jako přírodovědně technický základ či informačně technologický základ (třetí část zkoušky) v současnosti skoro na žádné škole neexistují, a není proto jasné, co by mělo být obsahem zkoušky. Žáci by tak maturovali z předmětů, jejichž náplň se bude teprve tvořit. Pochopitelně neproběhl žádný výzkum, který by ověřil reálnost tohoto záměru.

2. Technická a personální vybavenost škol pro "informatiku" není dostatečná pro důstojnou zkoušku.

3. Spousta škol (hlavně odborných) není skladbou učebních plánů připravena na "občanský a společenskovědní základ".

4. Navrhovaný model zkoušky nereflektuje jeden z primárních cílů státní maturity - "ověření nutného společného minima". Model totiž připouští, že u některých žáků je nutným minimem matematika a u některých zase občansko-společenský základ a podobně.

5. U eseje a ústní zkoušky (čeština a cizí jazyk) stejně nejde stanovit jednotná objektivní hodnotící kritéria.

6. Nová koncepce zvyšuje celkový počet zkoušek. Nyní 4+1 (písemná část z češtiny), nově 5+3.

7. Nejsou dostatečně známa rizika dopadů státní maturity na změnu učebních plánů a osnov, tj. na průběh výuky. Jedná se v podstatě o experiment na desetitisících středoškolských studentů.

8. Hodnocení státních testů; přihlášky žáků; tvorba databáze; jak sbírat data o výkonech maturantů; jak zpětně informovat školy; speciální zadávání testů pro žáky s handicapy; náhradní a opravné termíny; příprava učitelů; školení zadavatelů a opravovatelů; funkční kontrola objektivity. To jsou namátkou jen některé logistické problémy, které státní maturita přináší. Svým rozsahem to snese srovnání třeba s organizací všeobecných voleb. Státní maturita nás tedy bude stát spoustu peněz a některé z nás spoustu hektického úsilí.

Voluntarismus

Tvrzení úředníků CERMATu, že současný návrh státní maturity je konsensuální, je směšné. Nepochybně řada dobrých odborníků dodala v nějaké fázi CERMATu své návrhy na okruhy otázek v některých předmětech či na typové úlohy. To však není konsensus. Ke shodě například nedošla ani pracovní skupina (CERMAT, Národní ústav odborného vzdělávání, Výzkumný ústav pedagogický, asociace škol CZESHA a další) ustavená po krachu návrhu státní maturity v roce 2000. Současný návrh je proto ryze voluntaristickým výsledkem pětileté existence CERMATu (jehož jediným smyslem existence je reforma maturit), osmiletého nekoncepčního přešlapování a "mudrování" o maturitách v ČR a snahy ministrů prosadit školský zákon právě za jejich vlády. Navrhovaná podoba státní maturity pouze s přicházejícími a odcházejícími ministry osciluje od pedagogicky fundamentálních po parlamentně pragmatické ("aby to prošlo") postoje, přičemž systémové vady zůstávají.

Závěr

Státní maturita je jednou z nejhorších částí v současnosti navrhovaného školského zákona. Není, na rozdíl od některých jiných částí zákona, jenom nevinným legislativním balastem. Je tedy v obecném zájmu takový zákon zamítnout. Vzhledem k existenci a zakořenění "státněmaturitního" úřadu (CERMAT) se však s návrhem státní maturity v takovém případě setkáme za pár let znovu.

Autor je ředitelem soukromého gymnázia PORG v Praze-Libni.