Co nabízejí biotechnologie

Každá nová technologie zasahuje do života celé společnosti. Vzpomeňme uhlí a páru, elektřinu, telefon a rádio, automobil a letadla. Také si připomeňme, že každá má svá pravidla používání, která musíme respektovat, abychom měli užitek a ne škodu. V současnosti je nejaktuálnější biotechnologie; informační technologie se už etablovala, zatímco nanotechnologie teprve vystrkuje růžky. Biotechnologie se uplatňuje v průmyslu, zdravotnictví, ale nejvíce se o ní hovoří v souvislosti se zemědělstvím, protože od doby kamenné zajišťovalo výživu lidstva a stalo se základem jeho kultur.

V celé historii se člověk snažil co nejvíc využít jiné organismy ve svůj prospěch. Bral je z přírody a vytvářel jim příznivé podmínky, později je měnil podle svých potřeb. Je pro nás ctí, že způsob takového měnění metodou křížení a výběru přivedl na vědeckou racionální základnu v brněnském klášteře rodák z Hynčic, Gregor Mendel, který je od počátku dvacátého století celosvětově uznáván za zakladatele genetiky.

Dosavadní metody získávání nových vlastností organismů byly založeny na náhodě. Šlechtitel čekal, až příroda udělá chybu v přenosu vlastností a vznikne mutace. S tou pak pracoval. V polovině minulého století si netrpělivý člověk pomáhal umělým vyvoláváním mutací tím, že poškozoval aparát zajišťující dědičnost. Opět tu máme významný primát: v šedesátých letech docent Josef Bouma ozářil obilky ječmene Valtický zubařským rentgenem a díky vzniklým radiačním mutacím získal slavnou krátkostébelnou odrůdu Diamant. Dnes udává mezinárodní atomová agentura (IAEA), že v praxi je přes 2 000 radiačních mutant. I když je mezi nimi mnoho dekoračních rostlin, nezanedbatelné množství radiačních mutant se ve velkém pěstuje a my je jíme, aniž o tom víme a aniž je někdo kontroloval z hlediska zdravotních a ekologických důsledků.

K radiaci jako metodě získávání mutant pak přibyly chemikálie a somatoklonální mutageneze (což je metoda používající buněčných kultur; počet chromozomů se ovlivňuje ocúnovým jedem kolchicinem). Přes tyto drastické metody zůstal princip vyvolávání změn dědičnosti stále týž - náhodný. Nejenže nebylo možno předem určit, jak chceme dědičnost změnit, ale o nastalých změnách nic nevíme, dokonce ani kolik genů a tím i bílkovin se vlastně změnilo a jak. Vyhodnocení z hlediska bezpečnosti - nebo dnes prosazovaného "principu předběžné opatrnosti" - je tedy velmi obtížné až nemožné. Šlechtitelé byli střelci se zavázanýma očima.

Teprve poznání DNA jako nositele dědičnosti, objev zvláštních enzymů, které ji štěpí a zase spojují, a dalších technik molekulární biologie umožnilo nejen identifikovat hmotnou představu Mendelových "elementů", později nazvaných geny, ale izolovat je, studovat a samostatně s nimi nakládat. Požaduje-li šlechtitel u plodiny určitou vlastnost, pak může najít gen, který ji určuje, a to nejen u příbuzných křížitelných plodin, ale u jakéhokoli organismu, neboť genetický kód je univerzální. Vybraný gen pak zasadí mezi vlastní geny plodiny, kterých je dvacet až čtyřicet tisíc, a při velké pečlivosti a troše štěstí získá plodinu nesoucí požadovanou vlastnost. Této metodě se říká genové inženýrství (ze zákona genetická modifikace) a výsledkem je organismus s přeneseným genem, čili transgenní, ze zákona geneticky modifikovaný organismus, čili GMO, nebo plodina GMP. Je to metoda nejen přímočará k získání požadované vlastnosti, ale i transparentní, protože poskytuje nejúplnější informace o tom, co se s rostlinou vlastně stalo. Umožňuje tak důkladnou kontrolu všech důsledků. Tím se jí žádná jiná šlechtitelská metoda nevyrovná.

Má ovšem nevýhodu - oproti ostatním metodám je velmi nákladná. Investici s nejistým koncem (odrůda se v praxi nemusí osvědčit) si mohou dovolit jen velké společnosti nebo vlády, které si metodu z ekonomických důvodů (aby se investované prostředky vrátily) často patentují. Proto se vývoj prvních GMP zaměřil na takové, které mají zřetelné výhody pro zemědělce a tím je zajištěn jejich odbyt. Podcenilo se ale, že o odbytu rozhoduje spotřebitel.

Zavedení GMP způsobilo snížení nákladů agrotechniky a komparativní výhoda na světovém agrárním trhu (spolu s patentováním velkými společnostmi) vyvolala v oblasti GMO silný konkurenční boj. Současně byl "vynalezen" vhodný nástroj pro všechna levicová a antiglobalizační hnutí. Vznikla ohlupující propaganda proti GMP vedoucí až k takovým absurditám, že 44 % našich německy mluvících sousedů věří, že běžné rajče nemá geny, ty že jsou jen v geneticky modifikovaném rajčeti.

Obavy občanů z potravin vyrobených z GMP uvítaly ochranářské síly v EU jako bariéru proti dovozu levných zemědělských produktů zejména z amerického kontinentu (USA, Kanada, Argentina a další). Tržně obavy spotřebitelů využili ekologičtí zemědělci nepodloženým tvrzením, že jejich produkty mají zákonem zaručenou "nulovou" přítomnost GMP. Obě tyto strany podporují jakoukoli propagandu šířící zdravotní nebo ekologické obavy z GMP. K obavě ze zdravotních rizik potravin připravených z GMP ovšem neexistují vědecké důvody. I praxe to potvrzuje: jen geneticky modifikované sóji za osm let, kdy se běžně pěstuje, lidé a domácí zvířata zkonzumovali přes 800 milionů tun! Nebyl dokumentován jediný případ zdravotních problémů spojených s genetickou modifikací.

Z GMP je na prvním místě sója necitlivá na herbicid glyfosát (Roundup). Už dosáhla 60 % veškeré na světě pěstované sóji. Na druhém místě je kukuřice, pak bavlník a řepka. Z vlastností vnesených do plodin je nejčastější právě tolerance na totální herbicid (glyfosát, glufosinát) a tvorba bílkoviny bakterie Bacillus thuringiensis, toxické pro určité skupiny hmyzu (Bt plodiny). V některých odrůdách jsou tyto vlastnosti kombinovány. Malý podíl činí necitlivost na určitá virová onemocnění a na stresové faktory jako je mráz, sůl v půdě, sucho a podobně. V tomto sektoru se očekává významný nárůst.

Stejně tak poroste zavádění GMP s přínosem pro spotřebitele - složení tuků, odstranění alergenů, zvýšená výživnost (obsah vitamínů, železa a jiných složek) apod. Zde je brzdou právě vysoká cena vývoje, protože nová odrůda musí mít zajištěn odbyt, který alespoň pokrývá náklady. Svými předsudky se proto Evropané ochuzují o kvalitnější potraviny. Ekonomický faktor naopak podporuje vývoj GMP pro nepotravinářské zemědělství, jehož rozvoj je v Evropě velmi žádoucí vzhledem k nadprodukci potravin.

Přínos pro pěstitele u plodin necitlivých na herbicid je v tom, že menším počtem ošetření porostu (zpravidla pouze dvakrát) dosáhnou takřka dokonalého potlačení plevelů (s použitím jednoho preparátu, který je navíc snadno rozložitelný a ve srovnání s běžnými i méně toxický). V tom je spolu se snížením výjezdu techniky a spotřeby nafty nemalý přínos pro životní prostředí. Omezení plevelů odpůrci GMO klasifikují jako nežádoucí "ohrožení biologické rozmanitosti". Cesta k zachování biologické rozmanitosti v krajině vede ovšem jinudy než přes zaplevelená pole.

Další námitkou je riziko vzniku plevelů rezistentních na herbicid. Přirozeně totiž vznikají mutace necitlivé na jakýkoli herbicid a časté používání jednoho herbicidu může být selekčním faktorem podporujícím rozšíření takto zmutovaného plevelu. Kromě toho existuje obava z přenosu zavedeného genu necitlivosti z GMP na plevelnou rostlinu. Je to však omezeno jen na případy, kdy se GMP plodně kříží s volně žijícími rostlinami, což je u nás pouze případ řepky, kde se toto riziko důkladně studuje.

U rolníků jsou velmi oblíbené Bt rostliny. Hmyzí škůdci způsobují velké škody. U nás se např. rozšířil zavíječ kukuřičný, který nejen snižuje výnos, ale kukuřice je kontaminována rakovinotvornými mykotoxiny. V Anglii to způsobilo stažení mnoha šarží biokukuřičné mouky z trhu. Boj pomocí insekticidů je ekologicky nežádoucí, ne vždy účinný, drahý a zejména v rozvojových zemích zdravotně rizikový. Ničí včelstva a rezidua v potravinách spotřebitel jistě nevítá. I když je geneticky modifikované osivo dražší, úspora na insekticidech a výjezdech do porostů spolu se zvýšením výnosu představuje podstatný finanční přínos pro zemědělce. Navíc zavedení Bt plodin celosvětově vedlo k úspoře tisíců tun insekticidů, což je zase významný přínos pro přírodu.

I zde existuje riziko vzniku škůdců, kteří si díky přirozeným mutacím vyvinou necitlivost k toxinu Bt plodin. Riziko se snižuje osetím určitého podílu ploch běžnou plodinou, kde se mohou množit citliví škůdci a křížením tuto citlivost přenášet.

Ve světě se dnes GMP pěstují na 90 milionech hektarů, což je plocha ČR, Německa a Francie dohromady. Významné je, že v posledních letech je největší přírůstek v rozvojových zemích, tedy u drobných rolníků bez vyspělé techniky. Výhodnost GMP dokazuje i to, že tam, kde je vláda nechtěla povolit (Brazílie), rolníci transgenní osivo pašovali.

Naše zemědělství je pěstování GMP nakloněno. Může se opřít o velmi kvalitní vědeckou základnu, která se vývojem nových odrůd a jejich bezpečnostní kontrolou tradičně zabývá. Hospodářským přínosům brání velmi komplikovaná byrokracie vyžadovaná EU, neúměrně zvyšující náklady, a agitace levicových nátlakových organizací, jejichž cílem je za každou cenu snížit poptávku po GMP v boji proti "mezinárodnímu kapitálu". Vývoj ve světě však nutí EU měnit její politiku brzdící technologický pokrok a agitace proti GMP se z nedostatku argumentů dostává do výmyslů a ztrácí účinnost. Již v roce 2005 se ČR vysetím Bt kukuřice na 270 ha přidala k zemím využívajícím tuto progresivní agrotechniku.

Autor je profesorem Univerzity Karlovy a prezidentem sdružení BIOTRIN.

Otištěný text bude publikován v informační brožuře CDK Čeští zemědělci a Společná zemědělská politika Evropské unie.