„Člověk ve stavu myšlení“

„Člověk ve stavu myšlení“

Pavel Švanda osmdesátiletý
Pavel Švanda

Jak nejlépe připomenout životní jubileum významného literáta, esejisty, básníka, vysokoškolského profesora, ale zároveň skromného introverta, člověka, který nemiluje halasné projevy přízně a raději pozoruje, než je pozorován? Za Pavla Švandu již půl století nejlépe hovoří jeho vlastní práce, především psaní prózy i poezie, kterého se nevzdal ani při nucené odmlce v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy tvořil jen sám pro sebe, bez naděje na uveřejnění. „Psal jsem, abych si zachoval duševní aktivitu, a také proto, abych si pro sebe vytvořil jakýsi použitelný obraz světa, v němž jsem musel žít. Teprve formovaný výraz uchovává lidský smysl, nikoliv pouhé nálady, které si mezi sebou ústně vyměňujeme jen tak, aby řeč nestála a příliš nezahnívala. … Bylo nutno pracovat na textech a taky na sobě kvůli zachování elementární lidské otevřenosti a spolehlivosti.“ Roku 1990, kdy se jeho hluboce promýšlené práce mohly opět objevovat i mimo samizdat, byl tehdejší Proglas jedním z prvních časopisů, jenž je začal uveřejňovat. Je nám velkou ctí, že Pavel Švanda patří mezi kmenové a nejčtenější autory CDK i dnes. Ze stovek stran nejrůznějších textů, které publikoval na stránkách našich periodik, jsme subjektivně vybrali ty, které máme obzvláště rádi a jež promlouvají mimořádnou promyšleností, hloubkou a jasnozřivostí, ale i půvabným humorem, mnohdy i přes vzdálenost téměř dvou desítek let.

 Připravila Kateřina Hloušková.