„Člověk ve stavu myšlení“

Jak nejlépe připomenout životní jubileum významného literáta, esejisty, básníka, vysokoškolského profesora, ale zároveň skromného introverta, člověka, který nemiluje halasné projevy přízně a raději pozoruje, než je pozorován? Za Pavla Švandu již půl století nejlépe hovoří jeho vlastní práce, především psaní prózy i poezie, kterého se nevzdal ani při nucené odmlce v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy tvořil jen sám pro sebe, bez naděje na uveřejnění. „Psal jsem, abych si zachoval duševní aktivitu, a také proto, abych si pro sebe vytvořil jakýsi použitelný obraz světa, v němž jsem musel žít. Teprve formovaný výraz uchovává lidský smysl, nikoliv pouhé nálady, které si mezi sebou ústně vyměňujeme jen tak, aby řeč nestála a příliš nezahnívala. … Bylo nutno pracovat na textech a taky na sobě kvůli zachování elementární lidské otevřenosti a spolehlivosti.“ Roku 1990, kdy se jeho hluboce promýšlené práce mohly opět objevovat i mimo samizdat, byl tehdejší Proglas jedním z prvních časopisů, jenž je začal uveřejňovat. Je nám velkou ctí, že Pavel Švanda patří mezi kmenové a nejčtenější autory CDK i dnes. Ze stovek stran nejrůznějších textů, které publikoval na stránkách našich periodik, jsme subjektivně vybrali ty, které máme obzvláště rádi a jež promlouvají mimořádnou promyšleností, hloubkou a jasnozřivostí, ale i půvabným humorem, mnohdy i přes vzdálenost téměř dvou desítek let.

 Připravila Kateřina Hloušková.