Císař a in vitro

 Tři úrovně

Bioetická debata obohacuje oblast práva o velmi zajímavou zkušenost. Etika a politika bývají často prezentovány jako sféry, které jsou vůči právu v opozici, jako samostatné oblasti, v nichž se koncentrují veškeré pokusy o uspořádání reality společnosti. Ale vždyť právě skrze právo je určován způsob, jakým vztahy ve společnosti organizujeme a uspořádáváme. Je tudíž užitečné pohlédnout na ně z perspektivy právníka.

Také v debatě o bioetice, jež v Polsku probíhá – pro někoho už, ale popravdě řečeno teprve – sedm let, lze vydělit tři roviny: morální, politickou a právní. Dodejme, že jejich přítomnost nebyla vždy evidentní a vnímaná. Identifikovat a rozlišit je bylo možné při hledání právního kompromisu v rámci pluralitní společnosti.2 Zmíněné roviny by neměly být zaměňovány. Přitom je ovšem potřeba mít na zřeteli, že nejsou vzájemně nezávislé, naopak: jsou silně provázány, prolínají se. Jenomže závěry, k nimž dojdeme v daném tématu, mohou být v rámci každé ze zmíněných rovin různé, někdy přímo zásadně odlišné. Ony tři vrstvy jsou dobře patrné především na komplikovanějších příkladech, dejme tomu za situace, kdy si klademe otázku: můžeme mrazit embrya, anebo jenom reprodukční buňky? Konkrétní, praktickou odpověď bychom mohli zakotvit například v regulacích, jež by připouštěly výlučně mražení vajíček. V dané politické situaci bychom takto mohli smířit různé strany konfliktu. Z hlediska etiky však bude toto řešení nedostatečné, protože mražené gamety budou beztak využitelné pro umělé oplodnění. Ovšem z hlediska důstojnosti člověka, za nějž je považováno rovněž embryo,3 jde o řešení morálně lepší než mražení zárodku. (…)

Přeložila Lucie Szymanowská