Čínský marxismus 21. století

Při dvoustém výročí narození Karla Marxe v roce 2018 jej čínský prezident Si Ťin-pching označil za „učitele revoluce pro proletariát a pracující lid po celém světě… největšího myslitele moderní doby“.1 Čína se sice k odkazu marxismu hrdě hlásí, podle čísel však k němu má hodně daleko, protože myšlenka beztřídní společnosti vylíčená Marxem a Engelsem v Komunistickém manifestu se v Číně po dekádách komunistického režimu nijak neprojevuje. Statistiky Světové banky ukazují naprostý opak. Rozdělení bohatství v populaci měří Giniho index, který může dosáhnout hodnoty 0 (absolutní rovnost) až 100 (maximální nerovnost). Čína v době zmíněného Marxova kulatého výročí dosáhla na celých 46,7 bodů,2 což ji řadí mezi značně nerovné společnosti. (OSN uvádí, že 40 bodů je již varovná hranice.)3 Ještě v roce 1981 byl přitom Giniho index Číny pouze 28,8 bodů, což je na úrovni nerovnosti v dnešní České republice (ta se u nás aktuálně pohybuje okolo 25 bodů), resp. celé Evropské unie (zhruba 30 bodů). Pro srovnání, Čína je na tom pořád lépe než země Latinské Ameriky či Afriky, které se běžně pohybují okolo padesáti nebo šedesáti bodů. (…)