Christopher Dawson a selhání katolické církve

S tvrzením, že Christopher Dawson byl jedním z největších katolických myslitelů dvacátého století, lze poměrně snadno souhlasit a potvrdit ho. Jeho vliv na T. S. Eliota, Etienne Gilsona, Russella Kirka, Davida Jonese, Erica Gilla, C. S. Lewise, J. R. R. Tolkiena, Thomase Mertona, sestru Madelevu Wolffovou, Jacquesa Maritaina, Bernarda Walla, Toma Burnse, Franka a Maisie Sheedovy a spoustu dalších je veřejně známý.

Zde je jen stručný vzorek:

- Prominentní americké katolické koleje začaly vyučovat kurzy o myšlení Christophera Dawsona a jiných postav katolické literární obrody už v polovině třicátých let dvacátého století.

- V roce 1933 americký časopis Commonweal uvedl, že „spisy Christophera Dawsona si zasluhují soustředěnou pozornost všech vzdělaných lidí“.

- O šest let později jezuitský časopis The Month tvrdil, že „doporučovat dílo pana Dawsona není nutné; nic z toho, co píše, nemůže být nedůležité“.

- V roce 1949 Waldemar Gurian, utečenec před nacisty a profesor působící na prestižním místě na University of Notre Dame, psal o Dawsonově „opravdové schopnosti vyjadřovat se velmi zdrženlivě a bez nějaké pýchy dávat najevo jako něco samozřejmého své široké znalosti, což propůjčuje jeho syntézám mimořádnou působivost“.

- V roce 1950 časopis anglických dominikánů Blackfriars prohlásil, že „pan Dawson je učitel, snad největší, kterého nám anglickým katolíkům Nebesa seslala od časů Newmana“.

(...)