Chasidská zkušenost v díle Isaaca Bashevise Singera

„Pocházím z rodu rabínů, chasidů a kabalistů,“ říká Singer v úvodní části své autobiografie. Narodil se roku 1902 v Leoncinu, nevelké obci nedaleko Varšavy. Jeho tatínek Pinchas byl chasidský rabín, žák radzyminského cadika. Také otec jeho otce Šmuel z Tomašova byl horlivým stoupencem a hlasatelem chasidského učení. Singerova matka se k chasidské zbožnosti stavěla zdrženlivě. Její otec, rabín z Bilgoraje, patřil mezi odpůrce chasidského hnutí (mitnagdim) a tento rozpor vnášel trvalé napětí do Singerovy rodiny: otec byl mužem hluboké, vroucí, citové zbožnosti, matka zaujímala střízlivě racionalistické postoje. Isaac zdědil jak otcův horlivý zájem o nadpřirozeno, tak matčinu skepsi. Singerovo dětství a mládí bylo poznamenáno střídáním vesnického a velkoměstského prostředí. Poznal jak život venkovského východoevropského štetlu, tak ruch a shon židovské čtvrti Varšavy, kde se těsně vedle sebe nacházely synagogy a nevěstince, modlitebny a hospody, studovny a tržnice, špinavé uličky a sluncem zalité dvory. Jako malý chlapec do sebe Singer vstřebával všechna tato různorodá prostředí, poslouchal příběhy o slavných chasidských předcích, včetně prababičky Hindele, která se mezi chasidy těšila velké vážnosti a sám belzský rebe jí projevoval úctu. „Jako dítě jsem byl rád,“ vzpomíná Singer, „když mně vyprávěli stejné příběhy, které slýchával můj tatínek i dědeček.“ A jinde: „Přicházeli k nám chasidé a vyprávěli nám o zázracích rabínů divotvorců a o své veliké zbožnosti.“ (…)