Čečenský terorismus a jeho dopady na Českou republiku

Série aktivit čečenského terorismu, která prozatím vyvrcholila smrtí 329 (v době psaní tohoto textu) rukojmích a 10 členů bezpečnostních jednotek ve škole v Beslanu po zásahu ruských sil 3. září 2004, měla výrazný dopad na vnímání rusko-čečenského konfliktu, a to i v České republice. Zatímco v polovině devadesátých let v souvislosti s první čečenskou válkou měl boj Čečenců za samostatnost široké sympatie, v současnosti je u mnohých dřívějších stoupenců ztratil s ohledem na provázanost čečenských komand s globálním islámským terorismem a organizovaným zločinem.

Vývoj čečenského terorismu

Vzhledem k mimořádné brutalitě postkomunistických konfliktů na Kavkaze lze obtížně určit přesné datum zrodu čečenského terorismu. Násilné prosazování vlastních zájmů vůči sovětské, později ruské centrální moci započalo ze strany Čečenců již na počátku devadesátých let (blíže k této problematice analýza Lenky Jordové „Krátké období nezávislosti Čečenska 1991-1994", která je dostupná z internetových stránek Centra strategických studií na adrese http://www.strat.cz).

V první rusko-čečenské válce v roce 1995 se ruským silám podařilo masivním nasazením vojenské techniky srovnat se zemí čečenská města a vesnice (přičemž určité aktivity by bylo možné hodnotit jako akty válečného terorismu), avšak nedokázaly ani ovládnout horské prostředí, ani zlikvidovat základnu čečenských bojovníků. Ti navíc začali být posilováni islámskými dobrovolníky z celého světa (významnou roli sehrál Jordánec Chattáb) a financováni islamistickými sítěmi (včetně bin Ládinovy), což dodalo celému konfliktu dimenzi „střetu civilizací". Na počátku rusko-čečenského konfliktu přitom hrála náboženská orientace Čečenců pouze omezenou roli.

Někteří čečenští polní velitelé (zvláště pak Šamil Basajev, který byl vyškolen ruskými specialisty během abcházské války na počátku devadesátých let, a Salman Radujev) se pod vlivem vojenské porážky rozhodli přejít k teroristickým metodám boje, a to i mimo území Čečenska. Medializace jejich akcí přinesla na jednu stranu důkaz o nepokořenosti Čečenců, na druhou stranu však postupně diskreditovala úsilí o čečenskou nezávislost v očích světové veřejnosti. První velkou kontroverzní akcí se stalo přepadení policejní stanice a nemocnice ve městě Buďonnovsk v červnu 1995. Při této akci přišlo o život 121 lidí. V lednu 1996 zaútočilo komando pod vedením Radujeva na město Kizljar a zajalo 165 rukojmích, které chtělo odvést do Čečenska. Akci ukončil 15. ledna 1996 ruský zásah u města Pervomajskoje. Dne 16. ledna 1996 zajalo čečenské komando 200 lidí na lodi v tureckém přístavu, o tři dny později však byli propuštěni.

Terorismus se poté stal v Čečensku především záležitostí kriminálních band, které unášely cizince a žádaly za ně výkupné. Rozlišení politické a čistě „ziskuchtivé" motivace je u jednotlivých akcí mnohdy problematické. Určité prostředky mohly čečenským bojovníkům plynout i z globálních aktivit čečenských kriminálních gangů, které se paradoxně v řadě případů propojily s ruským a ukrajinským organizovaným zločinem (ten zase měl s ohledem na obchod se zbraněmi a různé zkorumpované armádní zakázky zájem o pokračování čečenské války). Tyto gangy realizovaly mj. kriminálně teroristické aktivity jako vybírání výpalného, vydírání apod., ale i ilegální obchody s narkotiky, se zbraněmi atd..

Nová silná vlna teroristických útoků přišla v souvislosti s druhou čečenskou válkou, která započala v září 1999. Několik jich bylo provedeno v Dagestánu, který by se v měl v očích islamistů stát jejich další základnou na severním Kavkaze. Celosvětovou pozornost však vzbudily útoky na obytné domy v Moskvě a Volgodonsku v září 1999, při nichž zahynulo 230 obětí. Dodnes však není vina Čečenců na těchto útocích jednoznačně prokázána, ačkoliv ruské bezpečnostní složky jsou o jejich zodpovědnosti přesvědčeny.

Ruský brutální postup proti civilistům v Čečensku vyvolal nejen masový exodus ze země, ale přispěl i k ochotě podílet se na teroristických akcích ze strany mnoha Čečenců, kteří přišli o rodinné příslušníky, majetek apod.. Známé se v tomto směru staly tzv. černé vdovy. Po 11. září 2001 začala být „čečenská fronta" navíc vnímána jako jedno z nejvýznamnějších bojišť džihádu a přesunuli se na ni i někteří islamisté z obsazeného Afghánistánu (na druhou stranu řada Čečenců v období talibanského režimu prošla výcvikovými tábory Al Kajdy a v současnosti působí na té části afghánského území, kterou nekontrolují spojenci).

Novou vlnu teroristických akcí na ruském i čečenském území započal útok čečenského komanda na moskevské divadlo Dubrovka 23. října 2002 (třebaže již 19. října explodovala bomba před moskevskou provozovnou McDonald a zabila jednoho člověka). Po zásahu ruských sil (velkou roli sehrálo použití plynu) zahynulo 129 rukojmí a zabito bylo 41 členů komanda. Koncem prosince 2002 následoval útok na sídlo promoskevské vlády v Grozném a poté několik akcí na jihu Ruska a v Čečensku (v květnu 2003 zabily útoky na správní budovy v Grozném 59 lidí a v srpnu 2003 na vojenskou nemocnici kolem 200 lidí). Dne 5. července 2003 odpálily výbušniny na těle sebevražedné atentátnice na koncertě v Moskvě a zabily 15 lidí. Dne 5. prosince 2003 zničila trhavina část vlaku u města Jeseňtuki. Dne 6. února 2004 explodovala bomba v moskevském metru a zabila 39 lidí.

9. února 2004 se čečenským bojovníkům podařilo v Grozném usmrtit promoskevského prezidenta Achmada Kadyrova. Poslední série aktivit započala 24. srpna 2004 sebevražednými atentáty na dvě ruská letadla (90 obětí), pokračovala explozí v moskevském metru 31. srpna 2004 (10 mrtvých) a vyvrcholila masakrem ve škole v Beslanu ve dnech 1.-3. září 2004. Plánován byl zřejmě i bombový útok proti jednomu z petrohradských kin. Permanentně jsou uskutečňovány i únosy za účelem vydírání na čečenském území, pokračují také aktivity čečenských kriminálních gangů v globálním rámci.

Analýza čečenského terorismu

Čečenský terorismus lze klasifikovat jako etnonacionální s teritoriálními (separatistickými) požadavky, současně však nabyl i dimenzi náboženského (islamistického) terorismu. Jedním z původních cílů čečenských separatistů na počátku devadesátých let bylo vytvoření nezávislé severokavkazské federace, přičemž později u některých čečenských a dagestánských islámských bojovníků (především wahhábistů) začala převažovat idea imamátu v tomto geografickém prostoru s možností expanze do Ruska a střední Asie.

V tomto směru se zařadil mezi regionální proudy islámského terorismu, které jsou propojeny do celosvětové islamistické sítě prostřednictvím organizace Al Kajda. Do čečenských aktivit jsou zapojeni islamističtí bojovníci z arabských, středovýchodních i dalších kavkazských zemí, přestože podle některých zdrojů je jejich význam někdy přeceňován. Čečenský terorismus používá pro své financování i organizovaný zločin, který na etnické bázi působí v globálním rámci. Rozhodně však nelze říci, že veškerá činnost čečenských gangů je orientována na pomoc nábožensko-separatistickým bojovníkům. Rovněž velká část kriminálně-teroristických aktivit na čečenském území nemá jiný cíl než osobní zisk pachatelů, i když obecně přispívá k destabilizaci regionu.

Čečenský terorismus vznikl jako pokračování guerilly. Guerillová válka je vedena na územích severního Kavkazu, které nekontrolují ruské ani čečenské promoskevské síly, přičemž území pod kontrolou čečenských separatistů slouží i jako základna k přípravě nejrůznějších teroristických útoků proti objektům promoskevské vlády v Čečensku i proti objektům v Ingušsku, Dagestánu a v Rusku. Čečenský terorismu intenzivně využívá taktiku sebevražedných útoků.

Čečenský terorismus zpravidla není prováděn jednou striktně vymezenou organizací (např. typu baskické ETA), ale je výrazem širší základny militantně orientovaných bojovníků zorganizovaných v komandech kolem jednotlivých „warlords", polních velitelů. Perspektivním cílem alespoň některých čečenských bojovníků je vyvolat rozsáhlý etnicko-náboženský válečný konflikt v severokavkazském prostoru vedený převážnou částí tamního obyvatelstva, který by oslabil region i ruský vliv v něm a vedl by k posílení islamistických pozic v jeho rámci.

Poselství (ať již přímo sdělená či nepřímo odvoditelná z provedení a zacílení útoků) čečenských teroristických aktů jsou adresována především Rusku a jeho obyvatelům. Teror na čečenském a severokavkazském území by měl odradit současné i potencionální kolaboranty od spolupráce s Ruskem a vzbudit odpor ruské veřejnosti k přítomnosti ruských ozbrojených sil v Čečensku. Akce na ruském území mají vést k tlaku ruské veřejnosti na vládu, aby ustoupila požadavkům čečenských separatistů.

Ruská vláda využívá při potlačování aktivit čečenských teroristů policejní, zpravodajské, vojenské i propagandistické metody. Svoje tvrdé postupy proti Čečensku obhajuje s poukazem na banditismus čečenských gangů a na provázanost Čečenců s globálním islámským terorismem, což Rusku umožňuje nárokovat si významnou roli v soudobé protiteroristické koalici.

Reflexe čečenského terorismu v ČR

Čečenský terorismus je sice v ČR společensko-politickým spektrem poměrně jednoznačně odsuzován, odlišné názory však existují na ospravedlnění původní motivace k jeho páchání a na ruskou reakci na čečenský terorismus. V období první čečenské války byly sympatie převážné části demokratické pravice i tzv. proudu nepolitické politiky na straně Čečenců, kteří byli vnímáni jako utlačovaný národ, zatímco Rusko jako agresor (což bylo někdy doprovázeno i propojenými antiruskými a antikomunistickými resentimenty).

V ČR se vytvořilo na bázi „občanskospolečenského" proudu i několik skupin, které se intenzivně zabývaly a zabývají pomocí čečenským obětem ruského postupu. Nejznámější z nich je sdružení Berkat, které v roce 2000 založila novinářka Petra Procházková (ta se na problematice čečenského konfliktu vyprofilovala a svými názory na něj několikrát pobouřila ruská oficiální místa).

S ním spolupracuje i Nadace Člověk v tísni při České televizi, která se mj. věnuje pomoci čečenským uprchlíkům na českém území a především získávání a distribuci humanitární pomoci v Čečensku. V současnosti je tato organizace ve vztahu k ruským orgánům v problematické situaci s ohledem na skutečnost, že jeden z jejích čečenských spolupracovníků údajně útočil na ruské policejní oddíly. Čečenský konflikt výrazně tematizuje i Nezávislé sociálně ekologické hnutí, jehož členové mj. postříkali plot ruského konzulátu v Brně červenou barvou (symbolizující krev obětí). V prosinci 2003 se Čečensku věnovali v rámci Dnů Kavkazu v Brně, rovněž poskytují pomoc čečenským uprchlíkům.

Z prostředí sympatizantů původního čečenského protiruského boje anebo lidí soucítících s oběťmi ruského postupu (patří mezi ně mj. angažovaný novinář Jaromír Štětina) jsou často prezentovány i názory, které čečenský terorismus a islamizaci čečenských snah vysvětlují jako reakci na ruskou brutalitu a lhostejnost civilizovaného světa vůči ní (i když terorismus jako metoda je odsuzován). V kontextu odporu proti islamismu a sblížení USA a Ruska v rámci boji proti terorismu mají některé tradičně proamerické a současně protiruské (s ohledem na komunistickou minulost Ruska) proudy v ČR problém, komu vlastně v současnosti po zvážení všech „pro a proti" vyjadřovat sympatie v rámci rusko-čečenského sporu.

Je poněkud paradoxní, že argumenty odsuzující čečenský terorismus jako součást světové islamistické sítě, které nyní vyjadřují i někteří neokonzervativci v USA, v ČR poprvé prezentovalo v ucelenější podobě již v roce 2000 v publikaci „S bandity se nevyjednává aneb mýty a fakta o Čečensku", která byla přeložena z ruských pramenů, dogmaticky komunistické nakladatelství Omego. Čeští komunisté přitom většinou v otázkách týkajících se Čečenska stáli a stojí na straně ruských oficiálních míst, i když jejich názory na kroky Jelcinovy a Putinovy administrativy v jiných ruských vnitropolitických i zahraničněpolitických otázkách byly a jsou často kritické.

Čečenský terorismus jako bezpečnostní hrozba pro ČR

Čečenský terorismus v současnosti ohrožuje českou bezpečnost pouze v omezené míře a převážně nepřímo. Neměl by se výrazněji dotknout životních bezpečnostních zájmů ČR, i když některé méně důležité zájmy jím mohou být poškozeny. Toto konstatování by neplatilo, pokud by se prokázaly doposud nepotvrzené spekulace o tom, že čečenští bojovníci předali mudžáhedinům z Al Kajdá atomové zbraně či alespoň radioaktivní materiály. Vlastnictví těchto zbraní nepřáteli ČR (která je členem NATO a EU a součástí protiteroristické koalice) by mohlo výrazně ovlivnit bezpečnost ČR.

Jinak se čečenský terorismus ve vztahu k českým občanům či českému území negativně projevuje či může projevit:

1. Případným zraněním či smrtí českých občanů na ruském, čečenském nebo jiném zahraničním území (mimo území Čečenska a ruské federace však doposud čečenští teroristé větší útoky až na výjimky neprovádějí) v důsledku útoku, který by byl adresován především ruské vládě a veřejnosti (a české oběti by byly zasaženy náhodou).

2. Případným únosem anebo vydíráním českých občanů čečenskými kriminálně-teroristickými skupinami v kavkazském prostředí.

3. Aktivitami čečenského organizovaného zločinu, které mohou být napojeny na čečenský islámsko-separatistický terorismus. Již v současnosti jsou čečenští zločinci (někdy zocelení bojem proti ruské armádě) důležitou součástí spektra organizované kriminality v ČR, přičemž jsou známí svojí brutalitou nejenom vůči obětem (intenzívně působí při vybírání výpalného), ale i vůči konkurenčním gangům (před několika lety zaútočili na Václavském náměstí v Praze za bílého dne samopaly proti albánskému gangu). Spekuluje se i o jejich vyděračských aktivitách proti některým vůdčím osobám české „podnikatelsko-kriminální" sféry. Není však zřejmé, zda alespoň část ze zisků z jejich činnosti jde na „boj za čečenskou věc".

4. Útokem čečenských komand či sebevražedných atentátníků proti (nejspíše ruským) cílům na českém území, který je však s ohledem na dosavadní lokaci čečenských akcí nepravděpodobný.

5. Vlivem na emigraci z Čečenska do ČR. Čečenský terorismus vyvolává brutální ruskou odezvu, která nutí mnoho lidí k emigraci z Čečenska. Vzrůstající počet uprchlíků a žadatelů o azyl z Čečenska v ČR, kteří ji však většinou neberou jako cílovou zemi, vede ke zproblematizování života v uprchlických táborech (snahy o útěk, agresivita po případném vrácení z hranic apod.). V posledních měsících zde několikrát hrozila i eskalace násilí ze strany Čečenců vůči ostatním uprchlíkům, zaměstnancům táborů i bezpečnostním složkám.

6. Možným nepřímým nepříznivým vlivem na rusko-české vztahy, pokud by ruská oficiální místa zintenzívnila výpady proti „pochopení" motivů čečenského terorismu ze strany některých veřejně činných osob v ČR (včetně novinářů).