Cantos

(1885 Spojené státy - 1972 Itálie) Američan srdcem, Evropan volbou. Vnuk amerického stavitele železnice, poslance a zástupce guvernéra, syn zaměstnance státní mincovny. Studoval románské literatury, středověkou latinu, okcitánštinu. 1908-1920 žil v Londýně, 1920-1924 v Paříži a 1924-1945 v italském Rapallu na ligurském pobřeží. Jeho základním dílem jsou monumentální Cantos (1915-1971), „Božská komedie 20. století" o 118 zpěvech a fragmentech. Je jednou z úhelných postav literární i umělecké moderny, psal kritiky, eseje, komponoval i hudbu a překládal. Ernest Hemingway o Poundově širokém okruhu činnosti poznamenal: „Ezra Pound věnuje psaní básní jen pětinu svých aktivit, a přesto se mu ze současníků může rovnat jen Yeats. (...) Malí básníci píšou krásné básně. Ale to, co říkají, není tak důležité. Ezra píše velkou poesii. A věnuje jí pětinu svého času. Zbytek patří jeho přátelům, kterým pomáhá hmotně i umělecky." („Hommage Cahiers de l'Herne, Ezra Pound I, Paříž 1965). Pro antisemitské názory (jednostranné výpady proti židovským zbrojařům) a počáteční promussoliniovské nadšení byl Pound ve Spojených státech v roce 1943 in absentia obžalován z velezrady. Po vítězství Spojenců byl v květnu 1945 americkou vojenskou policií odvezen do trestního tábora poblíž Pisy a umístěn do klece na otevřeném prostranství. Někteří, jako Robert Graves, pro něho žádali trest smrti. Ve Spojených státech byl nakonec převezen do ústavu pro choromyslné delikventy, do nemocnice Svaté Alžběty ve Washingtonu. Po třinácti letech se 9. července 1958 vrátil do Itálie. Vyprovokován k mussoliniovskému pozdravu zvedl „špatnou", tu druhou, ruku. Fotografie se dochovala. Prohlásil: „Kdosi o mně řekl, že jsem poslední Američan, který prožívá tragédii Evropy." (Donald Hall: „Rozhovor s Ezrou Poundem", in: Chtěl jsem napsat ráj, 1993, v překladu Petra Mikeše). Zemřel v Benátkách s pocitem, že v současné době už žádný Dantův Ráj napsat nelze. (...)