Bylo by těžké nedostat se k malování

Po normalizaci v roce 1970 si mohla Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě pouze občas připomenout předchozí krátké, ale intenzivní období, kdy v ní vystavovali současní špičkoví výtvarní umělci. Jednou z několika světlých výjimek byla v roce 1981 výstava obrazů Miroslavy Zychové z nedalekého Hlinska. V brodské galerii tehdy pracoval náš společný kamarád Rudolf Korber, pocházející rovněž odtamtud, a při společném sezení po vernisáži jsme se v užším kruhu mohli kromě umělkyně a jejího manžela Bohumíra Komínka seznámit také s básníkem Stanislavem Zedníčkem a s příslušníky zvláštní hlinecké bohémy, které jsme znali z Rudova vyprávění. U vystavených obrazů mne zaujala malířčina detailní péče o zapojení sériově vyrobených kuchyňských předmětů do důvěrně meditativního „obcování“ s jejím vnitřním světem, ale nevzpomenu si už, jestli jsem se jí tehdy nezeptal, nejde-li o subtilní únik před marasmem doby. Přetrženou nit jsem mohl navázat po téměř pětatřiceti letech v hlinecké galerii po zhlédnutí její obsáhlé celoživotní výstavy, kterou mne Miroslava Zychová provedla. Ale ještě předtím jsme hovořili o hlineckém Betlému, malém seskupení roubených domků uvnitř města: v jednom z nich malířka žijící střídavě v Praze a v Hlinsku také bydlí. (…)