Britský konzervatismus a zahraniční politika

V tomto článku pracuje jeho autor, britský historik Alan Sked, s definicí konzervatismu, jak ji navrhl německý historik Hans-Gerd Schumann, který konzervatismus pokládal za „vědomé politické jednání, k němuž přistupují sociálně privilegované třídy, vrstvy či skupiny, aby zabezpečily instituce, v nichž je zakotveno jejich sociální postavení, proti snahám změnit normy převažující v politické sféře…“ V tomto rámci je podle Skeda užitečná typologie Klause Epsteina rozlišující tři typy konzervativců – totiž konzervativce status quo, reformní konzervativce a reakcionáře –, kdyby jen kvůli poukazu na skutečnost, že hlavním nepřítelem všech konzervativců je čas. Čas se každopádně pohyboval příliš rychle pro reakcionáře, kteří se proto snaží posouvat hodiny nazpět; pohybuje se však příliš rychle i pro konzervativce status quo a reformní konzervativce, které nevyhnutelně předbíhají změny, jež čas přináší. Celý text, který se věnuje britskému konzervatismu nejen vzhledem k zahraniční politice, ale také z hlediska vnitropolitického vývoje, vyjde v příštím roce v ediční řadě Quaestiones quodlibetales v CDK. Nyní přinášíme výňatek, který se věnuje britské konzervativní politice v zahraničí, a to do konce první poloviny 19. století. (…)