Británie po bitce a bitva začíná

Nepředvídaný byl výsledek britských voleb a pro celý anglický komentariát, až na jednu výjimku z Tele­graphu, šokující vítězství nepopulárního britského premiéra a jeho konzervativní strany nad neméně nepopulárním Edem Milibandem, vůdcem socialistické opozice. Pět neděl do voleb totiž všechny voličské průzkumy hlásily vyrovnanou podporu oběma hlavním stranám, nějakých 33–35 %, a neomylní sázkaři jakbysmet. To by ovšem znamenalo pat a menšinovou vládu podporovanou skotskými nacionalisty. Stačilo totiž vzít v úvahu dlouhodobou převahu socialistů (labouristů) v okrajových okrscích velkých měst, kam během let expandovali a dnes snadno přehlasují venkovské konzervativce (výhoda možná až desetiprocentní), a většinový volební řád, který likviduje hlasy menších stran, a bylo všem jasné, že většinová vláda nevznikne. Vždyť ani s šestibodovým rozdílem konzervativci v předchozích volbách sami neuspěli a museli vytvořit v Británii tak neoblíbenou pravo-levou vládní koalici. A protože skotští levicoví nacionalisté, jejichž monumentální úspěch průzkumy také dlouhodobě potvrzovaly, už předem avizovali podporu menšinové socialistické vládě, zdálo se, že je předem rozhodnuto. (…)