Boj proti korupci a jeho zneužití

Korupce se v posledních letech stala jedním z nejfrekventovanějších politických témat v České republice. Podle výzkumů veřejného mínění je vnímána jako závažný problém až osmdesáti procenty občanů. Média mají tendenci prezentovat české politicko- -ekonomické prostředí jako jedno z nejzkorumpovanějších na světě. Kritika však často není oprávněná, protože se zakládá na problematických údajích a mnohdy přichází z míst, která jsou tímto jevem postižena v obdobné míře jako Česká republika. Zneužití problematiky korupce pak slouží pouze k nekorektnímu prosazování mocenských zájmů.

America first?

Typickým příkladem může být projev amerického velvyslance v České republice Craiga Stapletona na Ministerstvu zahraničních věcí ČR 13. února 2003. Velvyslanec v něm kladl mimořádný důraz na potírání korupce v ČR. Zdůraznil, že veřejný kredit i postoje premiéra Špidly jsou sice důležité, ale že to, co investory, vlády spřátelených zemí i mezinárodní instituce zajímá nejvíce, jsou konkrétní činy. Kritizoval neukončená protikorupční řízení a trestní stíhání. Ve zjevné narážce na případ TV NOVA a Vladimíra Železného uvedl: "Zdá se, že vysoce postavení jedinci jsou vůči stíhání imunní. To všechno je třeba napravit a je to důležité zejména proto, chce-li česká vláda podpořit přítok amerického kapitálu, protože americké firmy se prostředí zatíženému korupcí vyhýbají." Na základě údajů organizace Transparency International zdůraznil nejhorší umístění ČR podle indexu korupce mezi kandidátskými zeměmi EU.

Tento projev je nejenom signifikantní ukázkou vměšování do vnitropolitických záležitostí českého státu prostřednictvím ekonomických hrozeb, ale v případě apelu na "odstíhání" vysoce postavených osobností jde již dokonce o nátlak na probíhající trestní řízení. Na jednu stranu je pochopitelné, že americký velvyslanec hájí zájmy amerického kapitálu, na straně druhé se však z české strany neozvala adekvátní reakce zdůrazňující suverenitu státu a nezávislost našich soudů. Netřeba dodávat, že neustálé natahování případu Železný včetně přidávaní nových a nových obvinění bez toho, aby se případ dostal k soudu, budí u mnoha lidí dojem účelovosti aktivit policie. Americká kritika korupce a nejasného podnikatelského prostředí je navíc poněkud problematická s ohledem na dění v ekonomické sféře v USA v posledních několika letech. Krach koncernu Enron a další obdobné případy ukazují, že ani "první země světa" není vůči výše zmíněným jevům imunní. Naopak je jimi prostoupena ve značné míře, která by ji neměla opravňovat k "peskování" (z jejího pohledu) "banánových republik" ve střední Evropě.

Co je vlastně korupce

I přes výše zmíněná konstatování samozřejmě nelze popírat, že v České republice se korupce vyskytuje, a to v nemalé míře. Je však nutné podotknout, že tento problém provází i další země světa, a není třeba domácí situaci démonizovat. Obecně lze korupci podle J. S. Nye definovat jako chování, které se z důvodů dosahování soukromých (osobních, rodinných, úzce skupinových) finančních anebo statusových zisků odchyluje od formálních povinností vyplývajících z veřejné role, anebo přestupuje normy proti výkonu určitého typu soukromého vlivu. Odborník Pavel Frič dělí dle postupné institucionalizace korupci do čtyř vývojových stadií, která by se dala označit i jako stadia pronikání korupce do společnosti. Jedná se o stadium a) náhodné korupce, b) spontánně regulované ko-rupce, c) organizované korupce, d) systémové korupce. Za nejvhodnější podhoubí pro korupci jsou považovány bída, slabé instituce a plánované hospodářství, nejdůležitější pro omezení korupce jsou malé státní zásahy, jasná a stabilní pravidla a transparentnost.

Korupci přitom nelze označovat za "patologii politiky" (jak se to občas děje) a vždy je nutné ji vnímat ve vztahu politiky a společnosti. Někteří odborníci se dokonce domnívají, že z čistě ekonomického hlediska nemusí korumpované úřady bránit ekonomickému rozvoji a sociálnímu pokroku. Korupce je často zaměňována i s jinými jevy jako nepotismus (upřednostňování příbuzných vlivných lidí při získávání úřadů a hodností), klientelismus (neformální mocenský poměr mezi aktéry nebo skupinami aktérů, který zavádí oboustranně výhodnou výměnu; často dochází k asymetrickému vztahu mezi jednotlivými aktéry i k tomu, že jsou při poskytování výhod překračovány platné zákony) či protekce (upřednostňování a zvýhodňování určitých uchazečů o pozice nebo zakázky) na straně jedné a lobbyismus (pokusy ovlivnit ve vlastním zájmu poslance, členy vlády nebo správy prostřednictvím informací, přesvědčováním nebo úslužností) nebo vydírání na straně druhé.

Mezinárodní srovnání korupčního prostředí ztěžují rozdílné sociální normy a hodnoty, zvyklosti a politická kultura jednotlivých ze-mí. To, co je v některém státě trestné, může být jinde dovoleno. To, co je v některé zemi považováno většinou za zneužití úřadu, může být v jiné obvyklým a zákonným chováním (například lobbyismus). Proto je třeba rozličné "žebříčky korupce" brát s určitou rezervou. Ani metodologie a výpovědní hodnota nejrespektovanějšího Indexu vnímání korupce (Corruption Perception Index - CPI), sestavovaného nevládní organizací Transparency International, není zcela jednoznačná.

Index vnímání korupce a jeho objektivita

Transparency International (TI) je mezinárodní nevládní organizací, která je zaměřená na problematiku korupce a vytváření protikorupčních programů, do nichž se snaží zapojovat občanskou společnost, podniky i vládní instituce. Byla založena v roce 1993 v Berlíně, kde také sídlí její mezinárodní sekretariát. Transparency International Česká republika vznikla jako občanské sdružení v červnu 1998 a je jednou z více než 80 národních poboček. Jejím deklarovaným posláním je mapovat stav korupce v ČR a svou činností aktivně přispívat k jejímu omezování.

TI přitom nesleduje jednotlivé korupční případy a aféry, což by podle ní mělo být spíše náplní práce novinářů. Dle jejích údajů usiluje o dlouhodobější výsledky, a proto se zaměřuje především na podporu a iniciování systémových opatření zabraňujících korupčnímu jednání a na prosazování preventivních opatření. Na mezinárodní úrovni TI zvyšuje povědomí o škodlivých důsledcích korupce, podporuje politické reformy, prosazuje zavádění mezinárodních konvencí a monitoruje jejich dodržování ze strany vlád, podniků a finančních institucí. Na regionální a místní úrovni působí jednotlivé pobočky, které usilují o zvýšení transparentnosti v ekonomické i politické sféře, monitorují činnost důležitých institucí a prosazují či podněcují nezbytné reformy.

Jak již bylo uvedeno, TI vypracovala tzv. index vnímání korupce, dle kterého každoročně seřazuje země (v roce 2002 jich bylo 102) podle stupně vnímání existence korupce mezi úředníky veřejné správy a politiky. CPI se zaměřuje na korupci ve veřejném sektoru a definuje ji jako zneužívání veřejné pravomoci k osobnímu prospěchu. Jde o složený index vycházející z výsledků patnácti různých průzkumů mínění a výzkumů provedených devíti nezávislými institucemi mezi zástupci podnikatelské sféry, analytiky a zástupci odborné veřejnosti (zahraniční i domácí respondenti).

Průzkumy použité při sestavování CPI většinou obsahují otázky související se zneužíváním pravomocí veřejných činitelů za účelem získání osobních výhod, přičemž se zaměřují např. na přijímání úplatků ze strany veřejných činitelů při zadávání veřejných zakázek. Tyto zdroje nerozlišují mezi korupcí ve státní správě a korupcí politickou. Je ovšem zřejmé, že CPI nepostihuje objektivní míru korupce (i když se jí někdy může blížit), ale pouze její subjektivní vnímání, které může být ovlivněno i zájmy a očekáváními respondentů. Dokonce samotná TI konstatuje, že spolehlivost CPI se v různých zemích liší. U zemí s nižším počtem zdrojů a velkými rozdíly mezi hodnotami pocházejícími z jednotlivých zdrojů (vyjádřenými velkou standardní odchylkou) je hodnocení i pořadí méně spolehlivé.

Paleta českých protikorupčníků

Umístění České republiky na 52. místě ze sledovaných zemí dle indexu CPI (i když se zakládá na výše zmíněné metodologii) se stalo vítaným argumentem pro řadu lidí v České republice, pro něž je již delší dobu korupce (resp. boj proti ní) důležitým tématem vnitro-politické profilace. Jejich motivace je přitom mnohdy problematická. S jistým zjednodušením lze jednu skupinu těchto "protikorupčníků" identifikovat v táboře odpůrců tzv. opoziční smlouvy, kde se rekrutují z řad lidí, kteří se považují za autentické zastánce občanské společnosti a kteří byli soustředěni v tzv. hradním (havlovském) proudu české politiky. Hlavní příčina korupce v české společnosti jimi byla v podstatě zjednodušena na spolupráci ČSSD a ODS. Tomuto vnímání napomáhala i některá spřízněná média, přičemž zřejmě "nejreprezentativnější" ukázkou zmíněného pohledu byl pořad "Chapadla korupce" od Lídy Rakušanové odvysílaný v roce 2001 v České televizi. Podle prvních reakcí po prezidentské volbě není vyloučeno, že novým "hnízdem korupce" se v pojetí výše zmíněného proudu stane "Klausův Hrad".

Korupční tematika dominovala i volební kampani Koalice, aniž by však dokázala přesvědčit výraznější procento voličů. Koalice v programu uvedla, že chce:

1. Omezit zbytečnou regulaci; 2. Zrychlit rozhodování úřadů a soudů; 3. Zjednodušit administrativní postupy; 4. Méně úředníků, ale lépe placených; 5. Transparentnost a veřejnost rozhodování; 6. Zpřísnit a důsledně dodržovat zákon o zadávání veřejných zakázek; 7. Zpřísnit celoplošný a rychlý trestní postih korupce a závažné hospodářské a bankovní kriminality; 8. Zpřísnit zákon o střetu zájmů; 9. Důslednou odpovědnost - za korupci úřadu vždy odpovídá jeho vedoucí; 10. Zákonné záruky nezávislosti a plurality médií.

Korupcí se ve volebních programech zabývaly i další politické strany. ČSSD uvedla, že se nikdy s korupcí veřejných činitelů nesmíří a že proti ní bude bojovat zákony. KSČM slibovala zajistit účinnější postih osob, které se na úkor společnosti nezákonně obohatily například korupcí a závažnou hospodářskou trestnou činností. V zájmu účinnějšího postupu proti korupci a závažné hospodářské a finanční trestné činnosti chtěli komunisté zřídit Ústavou ČR předpokládaný Nejvyšší správní soud, Finanční prokuraturu a Finanční policii.

ODS konstatovala, že příčinou korupce je byrokracie. Za vlády ČSSD podle občanských demokratů výrazně přibylo státních zaměstnanců a úřadů a jejich moc narostla. Před úřadem se z člověka stává prosebník a z úředníka mocný pán. Především to je důvodem tolik zdůrazňované korupce. Nikoli té virtuální, kterou "pěstují" média, ale té skutečné, která je výsledkem nerovného vztahu občana a úředníka. Přestává být jasné, zda je tu úřad pro občana či naopak. Tomuto návratu starých časů nelze podle ODS nečinně přihlížet. Čím méně byrokracie, tím více svobody a korupce.

Výše zmíněné závěry ODS jsou pro skupinu bojovníků proti korupci z "občanskospolečenských" řad samozřejmě samy o sobě nepřijatelné. V jejich vnímání světa je korupce spjata s "nemorálním světem" klausovsko- -zemanovsko-kalouskovské politiky, zatímco boj proti ní je vyhrazen jí jako "morální avantgardě", již její nenávist k TV NOVA dostala v námi uvedeném konkrétním případě do spojenectví s americkým velvyslanectvím jako reprezentantem amerických národních zájmů. Tato skupina se považuje za zastánce nespokojeného lidu. Jeho politické preference a přízeň ovšem stabilněji a ve větší míře nezískává, protože je na ni většinou nahlíženo jako na součást politického establishmentu, navíc dost pokryteckou s ohledem na to, že řada příslušníků "kulturní fronty" je závislá na zdrojích z veřejnoprávních médií, na něž si nestandardními politickými postupy monopolizovala nárok, a aplikuje tak přístupy, které na jiných kritizuje. Řada "obyčejných občanů" navíc korupci kritizuje pouze tehdy, pokud ji sama nemůže využít k osobnímu prospěchu, a proto na požadavky plošného zpřísnění represí reaguje nepřívětivě.

Větší ocenění široké veřejnosti si jsou schopny vydobýt populistické přístupy "tvrdé ruky" proti "velkým rybám", ražené Grossovým ministerstvem vnitra (patrné i v akci "Čisté ruce", jejíž "největší rybou" se však stal právě sociálnědemokratický ministr financí Svoboda), či některými představiteli bezpečnostních složek. Extremistickým subjektům pak poukazy na korupci slouží k celkové delegitimizaci demokratického státu, aniž by bylo poukázáno na obrovskou míru korupce v totalitních a autoritativních systémech. Věcné uchopení tématu korupce bez zbytečné hysterie a pseudomorálního patosu, který často zakrývá nekalé mocenské zájmy, jeho zasazení do celospolečenského kontextu a hledání protikorupčních strategií především v oblasti omezování moci státu je v ČR sice vzácné, ale o to potřebnější.

Centrum strategických studií se zabývá výzkumem, analýzou a šířením informací a odbornou debatou v oblasti bezpečnosti, prevence a řešení konfliktů s ohledem na Českou republiku a její postavení v Evropě a ve světě. Každý měsíc zpracovává analýzu exkluzivně pro Revue Politika.