Bílé pneumatiky

Naše exklusivní čokoládově hnědé autíčko značky Škoda Popular s černými blatníky, béžovým proužkem od chladiče až po kufr, s bílými pneumatikami a tmavě rudými dyftýnovými potahy sedadel, které bylo vystaveno na pařížském autosalonu těsně předtím, než jej otec získal, jsme před několika dny přesunuli z chatrné dřevěné boudy, kde stálo již čtyři roky zamaskované haraburdím a utajené před Němci, do betonové garáže příbuzného ing. Vyroubala, ve dvoře činžáku, kde bude lépe chráněno před případným leteckým náletem. Nechali jsme vůz na špalcích, aby s ním nikdo nemohl odjet. Kola, akumulátor, potahy sedadel a vše, co bylo možné, jsme naložili do dvoukoláku a odvezli domů do sklepa. Za války nesměli Češi automobily používat a většinou je museli dát k dispozici armádě. Byl nedostatek benzinu, a tak jen lékařům bylo povoleno jezdit, ale museli si své vozy upravit na plynový pohon. Nákladní auta a některé velké osobní vozy používaly pohon na dřevoplyn. To ovšem znamenalo zatopit dřevěnými špalíčky v kotli připevněném na korbě náklaďáku nebo v kufru osobního auta nejméně hodinu před jízdou, nechat rozhořet, pak zavřít a počkat, až suchá destilace vytvoří dostatek plynu. Taková vozidla se pak pohybovala pomalu a v oblacích kouře. (...)