Berija, dvojtvářný Janus z Kremlu

Už ve své první knize Novořeč (La Langue de bois, 1987) prokázala Françoise Thomová výjimečnou intuitivní vnímavost vůči sovětskému fenoménu. Od té doby jen v ještě větší míře prohloubila své filosofické a historické pojetí. Velice podrobně se přitom zabývala ruským tiskem, bádáním v archivech a rozborem aktuálních událostí. Její knihy Okamžik Gorbačov (1989) nebo Cíle komunismu (1994) byly v rozporu s tehdy obecně rozšířenými názory. Ale když její knihy dnes znovu čteme, zjišťujeme, že měla pravdu. Stejně přesné byly její názory, které vyslovila ve svých článcích publikovaných v revue Commentaire. Proč se Françoise Thomové, považované za nejvzdělanější a nejprozíravější osobu pohybující se v tomto velice obtížném terénu, jen málokdy někdo zeptá na její názor? Nechtějí nic vědět? Ani ničemu rozumět? Nyní vychází její kniha o Berijovi (Beria: Le Janus du Kremlin, Cerf 2013, 928 s.), která není ani zdaleka pouhým životopisem, ale představuje monumentální sumu sovětského komunismu. (…)