Běloruská opozice zklamala

Titulní stránky všech evropských i zámořských deníků se předháněly v tom, kdo nabídne lepší snímky a barvitější popis rozehnání opoziční demonstrace proti zfalšování voleb v Minsku. Zatímco likvidace protestního stanového tábora na Kastričnickoj plošče ve středu města ještě nezaujala úplně všechny, tklivé záběry kamer a dychtivých fotoreportérů učinily z nemastného a neslaného běloruského pokusu o revoluci událost číslo jedna. Ovšem tak jako tomu bývá i v jiných případech, ohlas běloruských událostí bude mít jepičí život. Kromě stovek zatčených a nyní již i pěti stovek odsouzených odpůrců režimu se vlastně nic nestalo. Lukašenko, přestože mu určitě do smíchu není a ještě dlouho nebude, si může jenom mnout ruce, neboť dosáhl svého.

Když tři neděle před běloruskými prezidentskými volbami přebíral v Praze jeden z předáků opozice Ales Bialacki cenu Homo Homini, zdůraznil při neformálním setkání, že hlavním úkolem běloruské opozice je zůstat jednotnou. Netrvalo ani dva dny po ohlášení zfalšovaných výsledků voleb a vůdci opozice byli v sobě. Aleksandr Kazulin, jeden z prezidentských kandidátů za opozici, napadl Aleksandra Milinkeviče kvůli jeho podpoře studentů, kteří rozbalili stany přímo na náměstí a vyjádřili tak protest proti výsledkům voleb. Zanedlouho sice opět začali vystupovat svorně jako jeden muž, ovšem ve skutečnosti se jim podařilo znejistit své okolí.

Bialacki také uvedl, že opozice má připravené scénáře, jak koordinovat akce v případě očekávaného zadržení vůdců opozice, především šéfa Běloruské lidové fronty - Obrození (Bělaruskij narodnyj front - Adražděnije) Vincuka Viačorky a předsedy Sjednocené občanské strany (Objedinjonaja graždanskaja partija) Anatola Lebeďky. Spontánní akce studentů jasně ukázala, že opozici se nepodařilo nalézt účinné náhradní systémy řízení. Trvalo jí nějakou dobu, než vůbec zaujala stanovisko ke studentskému stanovému táboru. A i tak bylo její vystoupení rozpačité; zvláště, když Milinkievič jako hlavní kandidát ve stanovém městečku mnohokrát hovořil, ovšem pokaždé neopomenul zdůraznit, že s organizováním akce nemá nic společného.

Rozpadl se i opoziční plán komentovat volby v porovnání s exit polls. Ruská agentura pro výzkum veřejného mínění Levada, již opozice o zpracování výsledků požádala, totiž zřejmě podlehla politickým tlakům a nakonec se ze zadání vylhala, neboť tvrdila, že skoro třetina dotázaných odmítla odpovědět, a proto nepovažuje hodnoty získané během exit polls za hodnověrné. Jediné použitelné výsledky exit polls jsou ty, které studenti nasbírali při volbách na běloruských zastupitelských úřadech v zahraničí.

Jestliže pro Lukašenka mělo hlasovat podle oficiálních údajů 82,6 % oprávněných voličů a pro Aleksandra Milinkieviče 6 % při účasti voličů 92,6 %, pak exit polls sebrané v zahraničí dávají odlišné výsledky. Běloruská ústřední volební komise tvrdí, že v zahraničí odevzdalo svůj hlas Lukašenkovi v průměru přes 81 % voličů. Podle studentských exit polls Milinkievič vyhrál volby na ambasádách ve Varšavě (82 %), Bruselu (62 %), Berlíně (72,5 %) a Praze (65,6 %), zatímco Lukašenko pouze ve Vilniusu (54,8 %). To jsou ovšem jediné volební údaje, jež můžeme srovnat s těmi oficiálními.

Pozorovatelé se domnívali, že Lukašenko opoziční demonstraci k výročí vyhlášení nezávislého Běloruska 25. března 1918 nerozežene, ale spíše bude účastníky zatýkat po malých skupinkách. Nestalo se tak a běloruské události se dostaly do hlavních televizních zpráv po celém světě. A znovu je potřeba připomenout, že to není žádná zásluha opozice, která neměla a nemá žádnou vizi, co dělat po volbách. Na všechny strany křičí, že je jí potřeba pomoci penězi, ale konkrétní plány nepředkládá. Postoj evropských států, například Česka a Polska, že přijme zadržené studenty, kteří budou zcela nepochybně vyloučeni z běloruských univerzit, je sice chvályhodný, ovšem - jak podotýká obránce lidských práv Valiantsin Sciefanovič z organizace Vjasna 96 - když budou všichni studovat v zahraničí, kdo bude tvořit opozici v Bělorusku?