Básníci čtou básníky

Sestoupit, ponořit se a v „temné komoře" vyvolat jménem některé básníky, které jsem četl v čase dospívání a zrání, kolem své dvacítky; vynést na světlo básně, které uvízly za drápem paměti, ve vědomí i podvědomí, alespoň naznačit, kudy vedla vlastní stezka, hledání, rozmluvy s mistry. Básníci, verše, ale i místa a doba - kde kdy čteno - úzce, bytostně souvisí. Jako kdyby to byla oka v nějakém vlastním genealogickém pletivu, která se do vás zatáhnou jako smyčka a nepustí. (...)