Básně píšu pouze v litevštině

Litevský básník Tomas Venclova (11. září 1937) se narodil v litevském přístavním městě Klaipedě v rodině spisovatele a později i politického funkcionáře Antanase Venclovy. Rodina žila v Kaunasu, po druhé světové válce se přestěhovala do Vilniusu, kde Tomas později studoval filologii. Systematické osvojování si polštiny šlo ruku v ruce s obdivem k polské literatuře: postupně do litevštiny přeložil mimo jiné Cypriana Norwida, Czesława Miłosze, Zbigniewa Herberta a Wisławu Szymborskou. V Moskvě a v Petrohradě (tehdejším Leningradě) se později také sblížil s Annou Achmatovovou, Borisem Pasternakem a Josifem Brodským. Posledně jmenovaný jej právem označil za „syna tří literatur“. V sedmdesátých letech se začal angažovat v disentu, v roce 1977 byl přinucen k emigraci a vycestoval tehdy do USA. Sovětský režim jej záhy na to zbavil sovětského občanství. Působil jako hostující profesor na univerzitě v Berkeley, od počátku osmdesátých let přednášel ruskou literaturu a literatury slovanské na univerzitě v Yale. Kromě svazků poezie v jeho díle nalezneme soubory esejů a literárněkritické studie. V současné době žije v americkém New Havenu. Z řady ocenění je třeba uvést alespoň litevský Gediminův řád (1999), v Polsku mu byla za celoživotní dílo udělena Cena Zbigniewa Herberta. Česky vyšly jeho básně před více než dvaceti lety v časopise Souvislosti v překladu Josefa Kabíčka a se studií Almise Grybauskase. Letos vyšel knižně výbor Čas rozpůlil se … /  Básně v překladu Aleny Vlčkové a Josefa Kabíčka se v knize objevují paralelně s originálem. Koncem května básník navštívil Českou republiku. Bohužel jsem byl tou dobou v Polsku – takže jsem původně plánovaný rozhovor s Tomasem Venclovou zprostředkovaný Velvyslanectvím Litevské republiky mohl uskutečnit pouze na dálku. (…)