Arnold a levicové pobřeží

V polovině listopadu se úřadu kalifornského guvernéra ujal Arnold Schwarzenegger. Jeho volební vítězství je připisováno různým faktorům. Z ekonomického hlediska je důvod jasný: předchozí guvernér Gray Davis zkazil svým populismem vše, co se dalo. Oficiální přezdívka Kalifornie - „Zlatý stát" - nyní působí v kontextu hrozící finanční krize jako výsměch.

Gray Davis má na svědomí polovičatou liberalizaci cen energie (jen na velkoobchodní, nikoli však na maloobchodní úrovni), která způsobila nerovnováhu na trhu, z níž vyplynuly rozsáhlé výpadky elektřiny. Ještě horší je Davisova bilance na poli rovnováhy veřejných financí. V roce 2004 utratí Kalifornie podle odhadů 100 miliard dolarů, přičemž očekávané příjmy jsou o 8 miliard dolarů nižší. Obrovské zadlužování způsobilo, že Kalifornie má dnes kreditní rating BBB (podle agentury Standard & Poor's), respektive A3 (Moody's). To je o několik stupňů horší hodnocení, než jakému se těší například Česká republika.

Pro Kalifornii, která v minulosti bývala obvykle hodnocena nejlepším ratingem (AAA), je to více než jen obrovská ostuda. Kalifornský hrubý domácí produkt je svojí celkovou velikostí blízký úrovni Francie či Velké Británie. Vývoj kalifornské ekonomiky rozhoduje o oživení či stagnaci celých Spojených států a tím pádem i o vývoji světové ekonomiky. Kdyby došlo k nejhoršímu a Kalifornie se dostala do platební neschopnosti, důsledky by byly hrozivé. Před Arnoldem tedy stojí úkol hodný filmového Terminátora: zachránit světovou ekonomiku před vleklou stagnací.

Jak se Kalifornie do této neblahé situace dostala? Kořen problémů leží ve struktuře vybíraných daní. Během let 1990 až 2001 vzrostly příjmy státního rozpočtu o 105 procent, výdaje rostly podobným tempem. Kalifornský hrubý státní produkt však vzrostl během stejného období pouze o 68 procent (vše v nominálním vyjádření). Proč rostl výběr daní rychleji než ekonomika? Příjmy státu Kalifornie jsou založeny hlavně na přímých daních, jejichž těžiště nesou především nadprůměrně bohatí - od středních vrstev až po miliardáře. Příjmy těchto skupin jsou však extrémně citlivé na vývoj ekonomiky a akciových trhů. Během 90. let akcie prudce rostly. Příčinou byl boom informačních technologií a s ním spojený nebývalý vzestup cen akcií. Koncem 90. let se peníze jen sypaly a guvernér Davis byl následkem zavádění řady sociálních programů masově populární. Hovořilo se dokonce o jeho ambicích v prezidentských volbách v roce 2004. Nikomu tehdy nevadilo, že financování státních výdajů má charakter akciové spekulace. Problémy vyšly najevo až během dlouhého „medvědího trhu" v letech 2000-2002. Příjmy z akciových spekulací vyschly, příjmy státního rozpočtu se scvrkly, zatímco mandatorní sociální výdaje naopak spíše narůstaly.

Politika „vyždímejte bohaté" má ještě jiná úskalí. Během let 1995-2000 opustilo „Levicové pobřeží" („Left Coast", což je neoficiální přezdívka Kalifornie) z daňových důvodů 600 tisíc občanů; o přesunutí uvažuje i pětina kalifornských podniků. Podnikatelské náklady jsou v Kalifornii kvůli daním o 32 % nad průměrem USA. Extrémní míra daňové progrese tedy může i z těchto důvodů vést až k finanční krizi.

Jaké možnosti má vítěz předčasných voleb guvernér Schwarzenegger? V úvahu připadá především snížení daňové progresivity. Je velmi rozumné, aby se jednotlivé příjmové skupiny podílely na hrazení deficitu spravedlivěji - aby břemeno financování státních výdajů nespočívalo téměř výhradně na jednotlivcích s nadprůměrnými příjmy. Především je však zapotřebí provést nepopulární škrty v rozpočtu: zkrátit dotace obcím a výdaje na veřejné zdravotnictví a školství, což jsou hlavní položky kalifornského státního rozpočtu. Bude to nepříjemné, ale ve světle vývoje kalifornských veřejných financí neexistuje jiný rozumný scénář.