Antiklerikalismus: pojmová past?

Dovolte mi v tomto krátkém příspěvku se s vámi podělit o jisté pochybnosti nad pojmy, které užíváme jako historikové často s jakousi nepochopitelnou samozřejmostí, i když by nás měla naše pěstovaná sensoria varovat před nebezpečím jejich zkreslení a nedostatečného promýšlení. Vlastně nejde jen o pochybnosti nad pojmy, ale o několik poznámek, které představují pokus o jejich uchopení. Na první pohled totiž oba pojmy − klerikalismus i antiklerikalismus − připomínají nějaké měňavky nebo neuchopitelné medúzy. První senzorické pípnutí signalizující určité nebezpečí by mělo zaznít už při vyslovení slova končícího na -ismus. Je až neuvěřitelné, kolik slov s touto koncovkou existuje a kolik jich užívají historikové, domnívajíce se, že jimi budují pevnou stavbu svého oboru. Přitom už jen při vyslovení většiny z nich je zřejmé, že se jedná o takovou míru zobecnění, na jakou můžeme stěží přistoupit. Myslím, že se to výstižně ukázalo v nedávné zahraniční i domácí diskusi o výrazu „absolutismus“.  Nejde přitom jen o to, že takové pojmy nevystihují a ani nemohou vystihnout složitou realitu a představují výrazně schematické modely, které jsou sice užitečné pro periodizaci dějin, ale jinak vyžadují neustálou snahu o jejich faktické vyvracení prostřednictvím poukazů na složitost a pestrost opravdového života. Jde také o to, že bohužel někdy vyhovují ideologickým snahám po ovlivňování toho, jak má či nemá vykládání a psaní dějin vypadat. Jak pěkně napsal kolega Tomáš Knoz, „paradigma absolutismu… vyhovovalo marxistickému konceptu dějin, neboť zdánlivě dobře odpovídalo představě o prvotní akumulaci kapitálu a na ni navazujících procesech, jakým bylo druhé nevolnictví s výrazným přiostřením vykořisťování poddaných, nárůst ideologického tlaku ze strany katolické církve, obvykle označovaný pojmem protireformace, a v neposlední řadě centralizační snahy Habsburků“.[1] Můžeme se ptát, zda totéž co o pojmu absolutismus nelze říci o výrazu „antiklerikalismus“. Máme – už díky koncovce – uvažovat nad tím, že jde o pojem nevýstižný a příliš zobecňující, u něhož musíme už v prvních chvílích uvažovat nad jeho zpřesňováním, například užitím konkrétních přídavných jmen, jako jsou „socialistický antiklerikalismus“, „liberální antiklerikalismus“, „protikatolický antiklerikalismus“ apod.? Už při prvním ohledání historického terénu se nám pojem začne jaksi rozplývat ve vzduchu a snaha jej udržet za každou cenu pohromadě připomíná sisyfovský, v podstatě bezvýchodný čin. (...)
[1] Knoz, T.: Spory o absolutismus. Evropská inspirace a česká diskuse. Dějiny a současnost, 5 (2012), s. 15.