Alois Toufar, pedagog a dosud nedoceněný umělec

České poválečné umění má řadu osobností, které ve své tvorbě přijímaly vliv světového moderního umění a obohatily ho autentičností svého díla. Mezi takové umělce, dnes již bohužel téměř zapomenuté a nedoceněné, patří i Alois Toufar, možná nejvýznamnější český výtvarný pedagog v oboru dětské malby a kresby u nás, který získal velký ohlas i ve světě. Ve své době byl známý více jako výjimečný pedagog než umělec. A přesto rozsahem nevelké dílo, které po sobě zanechal, je hodno mimořádné pozornosti nejen pro svoji obsahovou naléhavost a původnost tvorby, ale i experimentální formotvornost. Svědčí totiž o tom, že imaginativnost je či byla jedním z typických charakteristických rysů českého výtvarného umění. V globalizovaném světě vedeme akademické diskuse nad tím, čím je české umění typické, co je v něm původní a skutečně české, vzhlížíme k usazeným a kunsthistoricky již zařazeným velikánům a často opomíjíme dosud nezhodnocené tvůrce, kteří se ve svém nenápadném životě kdesi mimo centra k této otázce vlastní tvorbou již vyjádřili. Alois Toufar byl výrazným tvořivým duchem a přesvědčivou osobností české kultury. Je nutné pokusit se revidovat pohled na jeho volnou tvorbu a zpřítomnit ji v opomenutých aspektech nejen odborné veřejnosti. Povaha jeho tvorby je nevšední a jsem přesvědčen, že jeho dílo je zařaditelné do kontextu vývoje českého poválečného umění. (…)